Článek popisuje zkušenosti Michaela Sovadiny s rybolovem a muškařením na Novém Zélandu - zemi kapitálních pstruhů.
Článek, který nás zavede na druhou stranu naší zeměkoule, je napsán na základě povídání s kamarádem Michaelem Sovadinou, který na Novém Zélandě strávil několik měsíců v druhé polovině roku 2000. Na Nový Zéland přijel Michal kvůli studiu angličtiny a také kvůli pověstným novozélandským pstruhům. Jaké byly jeho zkušenosti s rybolovem a s muškařením na jižním novozélandském ostrově?
Jižní ostrov je na rozdíl od svého severnějšího bratříčka mnohem řidčeji osídlený. Celková populace čítá asi 1 milion obyvatel. Příroda je na ostrově velice různorodá. Najdeme zde na relativně malé ploše deštné pralesy, zasněžené hory i suché stepi připomínající tak trochu Mongolsko. Lidé jsou zde velice milí, ochotní, což nepřekvapí pouze české návštěvníky, ale i "západní" turisté se prý s takovou přívětivostí setkají pouze výjimečně.
Pro rybolov je Nový Zéland přímo stvořený. Samozřejmě se zde dá chytat na moři, především na severním ostrově je oblíbený lov mečounů, plachetníků a žraloků. Na jižním ostrově jsou výborné podmínky pro lov potočáků, duháků a především v ústí řek se chytá i pacifický losos. Asi nejrozšířenějším způsobem rybolovu je přívlač, můžeme zde potkat všechny "sorty" třpytkařů - od amatérů po skvěle vybavené profíky. Muškaření není tak časté jako přívlač, ale přesto je muškařů na Novém Zélandě také dostatek. Úroveň muškaření je zde velice vysoká. Asi je to proto, že muškařina na Novém Zélandě je velice těžká a aby zde byl muškař úspěšný, musí již něco umět. Proč je na Novém Zélandě muškařina obtížná? Má to několik důvodů.
Za prvé pro našince je velice obtížné čtení vody. Není jednoduché odhadnou reliéf a členění dna. Velikost řek je obecně mnohem větší než u nás. Jsou zde i pstruhové revíry o velikosti Vltavy při průtoku Prahou a v takových vodách je mnohem těžší rybu najít a dopravit k ní lákavé sousto. Druhou překážkou je čistota vody. Většina řek má křišťálově čistou vodu a je možné vidět dno i při několikametrové hloubce. Navíc se řeky často nachází v otevřené krajně s minimem pobřežní vegetace, takže pokud chce být muškař úspěšný, musí se chovat u vody velice nenápadně. V neposlední řadě hraje svoji roli i "inteligence" místních rybích profesorů. Většina ryb měří více než půl metru a samozřejmě jsou to ryby přírodní. Takové ryby negativně reagují na každý podezřelý pohyb a muškařovi není žádná chyba prominuta.
V řekách a jezerech se vyskytují potočák a duhák. Tyto ryby nejsou na Novém Zélandě původní, ale velice dobře se zde aklimatizovaly a i duhák se zde přirozeně vytírá. Minimální lovná míra je většinou 30 cm, ale lovené ryby jsou často mnohem větší. Michalův nejmenší pstruh měl 37 cm. Loví se zde i pacifický losos, ale jeho lov Michal nezkusil.
Tekoucí pstruhové revíry můžeme rozlišit na dvě základní skupiny - tzv. "low country", dolní toky řek, kde sezóna začíná 1. října a "high country", což jsou revíry ve vyšších nadmořských polohách a zde se může rybařit od 1. listopadu. Nejlepší rybářská sezóna je od listopadu do poloviny února. Způsob chytání je poněkud odlišný od našeho. Rybář vyhledává na řece optimální místa k rybolovu a na ně se soustředí. Nejde tudíž o tzv. pročesávání vody, které praktikuje mnoho rybářů u nás doma. Hodně se při rybolovu chodí a pozoruje. Někdy není aktivita ryb na povrchu vůbec vidět, ale je možné ji zpozorovat ve vodním sloupci. Mezi nejčastější techniky patří ortodoxní "suchařina", streemrování a v poslední době se hodně dostává do obliby nymfování.
Dalším typem vod pro muškaře jsou jezera. I zde platí, co již bylo řečeno o řekách. Voda v jezerech je křišťálově čistá. Samozřejmě, že v tak čisté stojaté vodě je pstruh mnohem opatrnější než na řece, a tak ulovit pstruha na jezeře již vyžaduje celkem slušné zkušenosti s tímto typem vody. Obecně jak na jezerech, tak na řekách se mnoho ryb neloví. To koresponduje se zkušenostmi našich reprezentantů z podobných vod v Austrálii. Pokud ale rybu přelstíte, můžete si být jisti, že bude stát za to.
Vzhledem k rozdílným typům řek - od malých toků po "veletoky" je značně obtížné si přivést na Nový Zéland univerzální výbavu. Je lepší se rozhodnout, na jaký typ vody se bude chodit rybařit a podle toho přizpůsobit výběr muškařského náčiní. Výběr náčiní je mnohem důležitější než při rybolovu v Čechách. Velice často se používají mnohem lehčí pruty než u nás. Novozélanďané často chytají velké ryby na trojkové a čtyřkové pruty. Je to dáno tím, že ryby jsou velmi plaché a s lehčí výbavou se snadněji dosáhne jemného nahození. Velice časté je používání u nás dnes hodně diskutovaného fluokarbonového návazce. Zcela nevhodné jsou na Novém Zélandě oranžově zbarvené šňůry, ideální je použití tlumené olivové zbarvení.
Ještě jsou zde další dvě novozélandské speciality, na které je důležité upozornit. První z nich jsou velmi prudké změny stavu vody. V určitých částech ostrova jsou časté prudké srážky, které působí silné kolísání vodní hladiny. Na větších tocích toto může být pro nezkušeného rybáře velmi nebezpečné. Druhou specialitou je těžký přístup k mnohým tokům. Na Novém Zélandě je totiž velmi silný farmářský sektor a farmáři mají své pastviny obehnány ploty. Tyto ploty lemují řeky i silnice a někdy se musí ujet několik mílí než naleznete přístupovou cestu k vodě. Navíc je funkce plotu umocněna přítomností elektrického proudu, takže jeho zdolání je prakticky nemožné.
A konečně se dostaneme k tomu nejzajímavějšímu. Jaké mušky se vlastně na Novém Zélandě používají? Rozhodně zde najdeme i mušky velice dobře známé i u nás. Jednou z nejoblíbenějších nymf je bažantí ocásek, v rybářských publikacích můžeme najít i březnovku. Suché mušky se váží spíše v americkém stylu - s velice hustými nožičkami (např. mušky typu Wulff a Adams). S nástupem nymfování se v současné době do módy dostávají různé typy blešivců. Ze streemerů jsou populární Zonkery a Matuky, pravděpodobně oba typy pochází právě z Nového Zélandu. Další typickou muškou je Mrs Simpson.
A na jaké revíry je možné na Novém Zélandu vyrazit? Perlou mezi jezery je např. jezero Marymere (uplatňuje se zde princip chyť a pusť, chytá se zamáčklými protihroty zakázané jsou mušky typu goldhead). Běžně jsou zde potočáci okolo 60 cm a dokonce se dají ulovit i kapitální kusy s váhou přes 8 kg. Populární je i oblast Tekapo - zde se nacházejí jak jezera, tak i velice atraktivní řeka. Výhodou této oblasti je, že zde přes rok spadne minimum srážek a počasí je velmi stabilní. Další oblíbené řeky jsou např. Pukaki, Wayrau, Wayau, Eglinton a mnohé další.
Hodně turistů na Novém Zélandě používá k přepravě najaté karavany. Ubytování v motelu se pohybuje mezi 55-70 NZD, místo na tábořišti přijde na 10 NZD za osobu a den. Velice levná je i povolenka - roční rybaření přijde na 68 NZD. Horší je to již s cenou za rybářského průvodce. Zde se ceny pohybují v desítkách tisíc za den. Průvodce využívají především bohatí turisté z Asie a Ameriky a podle Michalových zkušeností není průvodce nutný. Největší nákladovou položkou zcela určitě bude suma vydaná za letenku na Nový Zéland, která se koncem loňského roku pohybovala okolo 45 tisíc CZK.
Informace o možnostech rybaření je možné získat konzultací v turistickém informačním centru (Department of Conservation ) nebo v rybářských obchodech. Místní rybáři nejsou skoupí na informace a rádi prozradí i svá nejoblíbenější místa. Michalovo doporučení je vyhnout se exponovaným místům. Určitě se vyplatí zajet dál do novozélandské divočiny, rybolov je zde mnohem lepší. Poslední perličkou je, že na Novém Zélandě je zakázán prodej pstruhů. Nemůžete si jej koupit v žádném obchodě. Jedinou možností je ulovit si pstruha vlastními silami. Po vyslechnutí Michalova vyprávění jsem přesvědčen, že lov novozélandských obrů je zcela určitě nezapomenutelným zážitkem.
