Jen z mála úseků "chyť a pusť" se nachází na Vltavě v Rožmberku. Jak se nám na něm chytalo a jaký máme pocit ze zpřísněného režimu?
Tuto sezónu jsem často jezdil na ryby do jižních Čech, které mají pro muškaře mnoho lákadel. Ale o tom dnes řeč nebude. Rád bych se s vámi v krátkosti podělil o mé pocity a dojmy z jednoho z mála úseků "chyť a pusť" v České republice - úseku na Vltavě pod Rožmberkem.
I když si občas domů rybu odnesu (manželka dosvědčí, že jsou to maximálně 4 kusy ročně), ve většině případů chytám metodou "chyť a pusť", samozřejmě s háčky bez protihrotů. Po pravdě řečeno jsem na to trochu hrdý a všem známým, kteří toho o muškaření mnoho neví, tvrdím, že tak chytá většina muškařů. Nevím, zda mi dáte za pravdu, ale při svých návštěvách u vody se na vlastní oči utvrzuji, že jako národ jsme ještě od takového přístupu na hony vzdáleni. Ne, že bych kontroloval kolegům muškařům protihroty, ale rozhodně mi neunikne zdolávání ryby a její rychlý konec v košíku nebo igelitové tašce. Tuto scénu jsem viděl letos v jižních Čechách mnohokrát. Rozhodně to ale není nic proti Jihočechům. Stejní jsou Západočeši, Východočeši, Moravané nebo Pražáci, muškaři, třpytkaři, prostě celý národ. Jak jsem slyšel v hospodě v Loučovicích od místního rybáře: "Ryby pouštím. Nejraději do břicha."
Strávil jsem týden na Vltavě a prošel mnoho úseků od Horní Vltavice až nad Český Krumlov. Každá část řeky byla něčím odlišná. Vltava nad Lipnem horskou přírodou, řeka pod Lipnem u Čertovy stěny zase divokou vodou prodírající se mezi obrovskými balvany nebo Vltava pod vyrovnávačkou svoji zvětšující se mohutností a silou. Světe div se, ale nejvíce ryb jsem nachytal právě pod Rožmberkem, tam, kde je na stromech tabulka nařizující lov "chyť a pusť".
Úsek, který je asi 1,5 km dlouhý, se nachází v mezi Bílým mostem nad kempem v Rožmberku nad Vltavou a jezem přímo v centru městečka. Řeka zde dělá zatáčku okolo rožmberského hradu, který na celý úsek shlíží a na který je z řeky dobře vidět. Vstoupíme-li do vody u Bílého mostu, čeká nás asi 500metrová rovinka, která končí peřejemi, které se táhnou až pod Rybářskou baštu. To jsme již v zatáčce u silnice, kde je dosti hluboká, klidnější voda. Za zatáčkou opět začínají peřeje, občas usměrněné malými hrázkami. Peřeje končí až jezem v Rožmberku, kde jsou pěkné tůňky a pod jezem malé "vývařiště".
Rybí osádku na úseku tvoří duhák, potočák, lipan a bílá ryba. Atraktivní jsou především duháci, běžně se loví kusy nad 30 centimetrů, vyskytují se však i ryby nad 40 cm a pár jedinců okolo šedesátky. Také lipanů je v řece dostatek, jsou v dobré kondici a velikostí jsou často hodně nad 30 centimetrů. Potočák nás může překvapit všude, kde je nějaký větší kámen nebo i v tišší vodě mezi vodní trávou. Přestože úsek chyť a pusť trápí podobné problémy jako běžné revíry (např. pytláctví), měl jsem po rybaření pocit, že zpřísněný režim tomuto úseku jednoznačně svědčí, alespoň co se rybí populace týče.
Pokud Vás náhodou rybařina unaví, můžete zajít do Rybářské bašty, která dohlíží na revír právě v jeho polovině. Nenabízejí pouze jídlo a pití, ale pan Kůrka, který restauraci a penzion vlastní, je vášnivý muškař a zná Vltavu v okolí Rožmberka dokonale, takže můžete získat i cenné informace o vodě, rybách i muškách. Podařilo se nám od něj odkoupit jeho vltavské speciály (viz. obr.) Loví na ně vše potočáky, duháky i lipany. Jak říká, muška není rozhodující, důležité je její vedení. Ale to je již ohraná písnička.
Ptali jsme se i ryb, co na režim "chyť a pusť" říkají a odpověď byla následující: "Moc nám to vyhovuje. Rybáři jsou ohleduplní a vždy nás po ulovení pohladí a pustí zpět. A když už toho klidu máme dost, splaveme trochu po proudu, necháme se chytit a sežrat. Škoda, že naše kolegyně na jiných revírech tuto možnost volby nemají."
