V první části povídání o Smědé jsem slíbil, že se podíváme i na druhý, tentokrát mimopstruhový úsek této nejseverněji položené řeky v Čechách.

Mimopstruhová Smědá je stejně zajimavým tokem, jako její pstruhová sestřička. Přestože je revír Smědá 1 svým statutem mimopstruhový, připomíná svých charakterem i rybí osádkou spíše pstruhovou vodu (především ve své horní části). Tady se však MO ve Frýdlantu rozhodla vyjít vstříc i "mimopstruhařům". Protože jinou mimopstruhovku organizace nemá, získala Smědá 1 mimopstruhový status. Na rozdíl od dvojky se charakter Smědé 1 postupně mění z podhorské bystřiny v říčku meandrující níže položenými loukami. Na části toku byla založena přírodní rezervace "Meandry Smědé", což svědčí o atraktivitě lokality i z nerybářského hlediska.

Rybí osádka není zcela stejná jako na pstruhové Smědé. Slušnou populaci lipana najdeme po celém revíru až k polským hranicím. Vyskytuje se i potočák, ale ne v takové míře jako na Smědé 2. Duhák a siven jsou spíše ojedinělé úlovky a jedná se o ryby splavané z výše položené pstruhovky. V dolní části revíru je běžnou rybou jelec tloušť (chytit můžeme i více než kilové exempláře), několik let se vysazují i ostroretka, jelec jesen a mník. Tyto ryby se již v řece pravidelně rozmnožují. Z dalších druhů zde můžeme narazit na štiku, kapra, lína nebo karase stříbřitého.

K revíru Smědá 1 patří i několik tůní (např. Čapkova tůň nebo Hvězdicová tůň). Zde se však ryby nevysazují, protože během některých zim tůně zcela zamrznou a dojde k uhynutí všech ryb.

Zajímavostí jsou i výjimky platné na mimopstruhové Smědé. Na úseku od státní hranice, kde řeka opouští uzemí ČR k železničnímu mostu v Černousích se může chytat celoročně (ale musí se dodržovat zákonné míry ryb), a navíc na úseku od státní hranice až k jezu ve Vsi neplatí doby hájení ani nejmenší stanovené délky. Prakticky to znamená, že si na posledně jmenovaný úsek můžete dojet pro pstruha nebo lipana i v době, kdy jsou již oba druhy hájené a navíc si můžete odnést i rybu dlouhou 10 cm. Každopádně tento přístup nedoporučuji a pokud na Smědou v zimě pojedete, přimlouvám se za aplikaci "Chyť a pusť".

Kromě říčky Smědé najdeme ve frýdlantském výběžku ještě několik menších pstruhových potoků. Revíry jako Bulovský potok, Řasnice nebo Lomnice jsou však malé vody, hodně zarostlé a provozování muškařiny se zde již dá považovat za téměř extrémní sport. Přesto zde můžeme natrefit na pěkné potočáky, ale podmínkou úspěchu je velice dobrá znalost revíru a jednotlivých stanovišt ryb.

Jak již bylo zmíněno v první části, většina starších místních muškařů jsou klasici suché muškařiny. Jak tvrdí, většina nových, moderních mušek funguje výborně jednu nebo dvě sezóny a pak jako když utne. Zato na klasické mušky se můžete spolehnout po dlouhé roky. Mezi osvědčené vzory na Smědou prý patří Vikhamka, Vrbovka, Red Quill, různé typy chmýřenek a broučků, listokaz a vůbec většina mušek, které známe z klasických knížek o muškařině. Asi nejoblíbenější muškou frýdlantských klasiků je Sovička.

Sovička je místní specialitou. Jedná se o suchou chmýřenku, kde tělíčko je vázané z letky sovy, nejlépe ze světlého výřezu. Nožičky mohou být různé. Nejčastěji se vážou z kohouta grizzly nebo šedo hnědé. Další velmi úspěšnou muškou jsou malí broučci, nejlépe se zlatou lametkou na zadečku. Tělíčko je vázané z páva a nožičky buď šedo-hnědé nebo rezavé.

A muškami povídání o Frýdlantsku a Smědé pomalu zakončíme. Pokud rádi za rybami cestujete, určitě se jeďte na Smědou podívat. Frýdlantsko je příjemný kraj s hezkou přírodou a milými lidmi. Rád bych se přimluvil i za důkladnou úvahu před tím, než si nějakou rybu ze Smědé vezmete. Rybářský tlak na tuto krásnou říčku v posledních letech roste a bylo by škoda zničit všechno, co za poslední desetiletí místní rybáři vybudovali.