Po několika letech jsem se znovu vypravil na říčku Kocábu, která je jedním z mála pstruhových revírů Územního svazu města Prahy, na kterých se dá muškařit.
Po několika letech jsem se znovu vypravil na říčku Kocábu, která je jedním z mála pstruhových revírů Územního svazu města Prahy, na kterých se dá muškařit. Na Kocábu jsem měl vždy hezké vzpomínky - z Prahy rychle dostupný revír, poměrně dobře zarybněný, hezké prostředí, prostě vybavovala se mi pouze samá pozitiva.
Rozhodl jsem se podívat na nejspodnější část revíru přímo do Štěchovic. Ten, kdo Kocábu ve Štěchovicích trochu zná, si možná poklepe na čelo, ale v rámci neodborného průzkumu jsem občas schopen udělat cokoliv. Pro ty, kteří Kocábu neznají, pouze podotýkám, že dolní úsek revíru je klasický pozůstatek ničivé práce Povodí Vltavy. Někteří sice mohou tvrdit, že za všechno mohou ničivé povodně a extrémní sucha, ale můj osobní názor je, že nepotrestaným kocábským viníkem na štěchovickém úseku je člověk. Regulovaný tok, na mnohých místech s vybagrovaným dnem bez jakékoliv tůňky a s "kamennými" břehy. Lososovité ryby se zde ztěží udrží, snad jen na dvou místech pod jezy, kde je hlubší voda i s úkryty pod kameny.
Pokud se na dolní tok Kocáby vypravíte, pak doporučuji zaparkovat přímo ve Štěchovicích nedaleko kostela, který se tyčí na malém kopečku. Odtud máte nadosah všechna místa, která jsou rybářsky zajímavá. Bohužel to nejzajímavější místo na dolním úseku jsem objevil až při mém odjezdu. Jedná se o poměrně krátký úsek Kocáby přímo nad soutokem s Vltavou. Kocába zde tvoří rovný a regulovaný "volej", který na první pohled nevypadá zrovna lákavě. Faktem ale je, že do tohoto úseku vytahují ryby z Vltavy. Při své květnové návštěvě jsem pozoroval stovky ryb přímo ze silničního mostu - jednalo se o kapry, cejny a tlouště poměrně slušných velikostí. Některé ryby sbíraly hmyz přímo z hladiny. Bohužel jsem již měl muškařský prut složený v autě a tak jsem nemohl vyzkoušet rybí apetit, co se umělých mušek týče. Snad někdy příště. Později jsem se od kamaráda dozvěděl, že v této části toku se dá narazit na pěkná překvapení, někdy i v podobě štiky nebo pěkného pstruha.
Při mé květnové návštěvě jsem prošel úsek asi dvou kilometrů proti proudu. Z šupinatých obyvatelů zcela jednoznačně převládala plevelná ryba, především v menších velikostech. Vzhledem k tomu, že díky regulaci je Kocába ve Štěchovicích velmi mělká a s minimem úkrytů pro ryby a téměř bez pobřežní vegetace, tak jsem ryby ve většině případů vyplašil dříve, než jsem stačil mušku nahodit na vodní hladinu. Jedinými místy, kde se mi trochu zvedla hladina adrenalinu, byly dva krátké úseky pod již zmiňovanými jezy (viz obrázky). Ale nemůžu říct, že jsem na pstruhy nenarazil. Bylo to však trochu smutné setkání. Duháky jsem poznal již zdálky díky jejich světlému tělu, které svítilo mezi kameny. Bohužel tři pěkné ryby, které jsem našel asi na kilometrovém úseku, leželi v Kocábě břichem vzhůru. Jelikož bylo pouhých 14 dnů po zahájení, nedá se tvrdit, že si duháci svůj pobyt v Kocábě zrovna užili. Příčinu smrti jsem nezkoumal, ale opět se mi začaly honit hlavou pochybnosti o významu vysazování pstruhů duhových do našich tekoucích vod a především pak do těch menších. Možná by bylo návratnější investicí vysadit do říčky pár podměrečných potočáků, jejichž šance přežít první měsíc po zahájení by mohla být o něco větší než u duháků.
Pro spravení chuti jsem se rozhodl navštívit alespoň na chvíli úsek Kocáby nad Štěchovicemi. Ze Štěchovic je nutné dojet cestou mezi domky a chatkami až na místo, kde cesta končí. Dále se již musí po svých malebným údolím, kterým se vine již nezregulovaná Kocába. Ale ani zde však rybařina nebyla nic moc. Malý tok již přede mnou ten den prošlo několik rybářů a tak jsem na několik set metrovém úseku musel vzít zavděk jediným podměrečným potočákem.
Asi si domyslíte, že mé pocity z návštěvy dolního toku Kocáby nebyly zrovna nejpříjemnější. Nejvíce deprimující bylo pro mě zamyšlení nad tím, zda je možné současný stav na Kocábě změnit. Začít musíme především u sebe - přehodnotit způsob zarybňování, zpřísnit ochranu revíru a jejich rybích obyvatel a v neposlední řadě se také pokusit zabránit nesmyslným úpravám toku, která mají na triku naše "Povodí". Je to prosté. Chybí pouze někdo, kdo by všechny tyto změny realizoval. A za současných poměrů je jasné, že pokud se o nápravu nepřičiní místní rybářská organizace, bude se na hezké zážitky z Kocáby pouze vzpomínat.
