Stručný popis možností pro muškaření na západočeské říčce Mže.
Pokud se mě někdo zeptá, zda neznám nějaký muškařský revír v západních Čechách, pak moje spontánní odpověď bude znít zcela jasně – Mže. Volba je pro mě zcela jednoduchá, a to i přesto, že v západních Čechách (dnes kraj Plzeňský a kraj Karlovarský) je řek či říček vhodných pro muškaření několik. Žádná ale není podle mého názoru lepším reprezentantem západu naší republiky. Posuďte sami… Otava protíná západní i jižní Čechy, Ohře na druhé straně zase míří ze západu do Čech severních. Další menší říčky Úhlava, Radbuza, Teplá, Rolava, Svatava nebo Střela sice leží celým svým tokem na území západních Čech, ale jediná Mže teče přímo ze západu na východ (no tady se již dostávám na tenký argumentační led…). Navíc Mže končí své putování v západočeské metropoli nedaleko místa, odkud pramení jediný opravdový západočeský veletok – Prazdroj (tajné argumentační eso)! ...ano, přiznávám, asi se může zdát, že toto je již trochu subjektivní pohled, ale třeba mi o žádnou objektivitu ani nejde. Mže mě napadne jako první možná také proto, že jsem zde kdysi ještě v dobách laminátových prutů a mušek z výrobního družstva Znak s muškařením začínal a vždy jsem se k ní v různých časových intervalech vracel.
Doby, kdy byla Mže plná ryb, jsou již dávno pryč (domnívám se, že zlom nastal se zánikem VD Znak), ale i tak stojí stále tato západočeská říčka za muškařskou návštěvu. Mže není dnes muškařská mekka s trofejními rybami a nebo s excelentní rybí osádkou, ale je to říčka, která na relativně krátkém území nabízí velmi různorodé možnosti pro muškaření. Okolí Mže má navíc své specifické kouzlo a zajímavou historii. Najdeme zde městečka, která svůj vrchol prožila ve středověku (Tachov, Stříbro), zříceniny hradů, pozůstatky mlýnů i spoustu hezkých míst a zákoutí pro romantické duše. Na území Tachovska se dlouho mluvilo převážně německy a občas ještě můžete narazit na stopy po sudetských Němcích. Já si ale pamatuji až dobu vlády jedné strany (respektive její konec), kdy kraj v okolí Mže objevovali a drancovali různé tlupy kotlíkářů, čundráků, kovbojů a stopy invaze bledých tváří dodnes připomínají časté chatové osady rozeseté v říčním údolí Mže. Divoký západ to sice není, ale západ určitě ano…
No a teď k tomu podstatnému – muškaření na Mži. Muškařskou udici můžeme vytáhnout téměř kdekoliv mezi Tachovem a Plzní, ale je třeba počítat s tím, že se bude pokaždé jednat o dosti odlišné podmínky a ne na všech místech bude muškařina to pravé ořechové. Muškaření na horním toku můžeme zahájit na stojatém pstruhovém revíru Branka, kam se pravidelně dosazuje lososovitá ryba. Pro muškaření ale tento rybník příliš vhodný není (snad s výjimkou pro experty na valivé hody), protože jsou zde omezené možnosti nahazování a také zde platí zákaz lovu z loděk a bellyboatů. S krátkou muškařskou udicí již budeme úspěšnější nad nádrží Lučina, ale i zde bude rybolov pro mnohé muškaře spíše extrémním sportem, protože Mže v této lokalitě je pouze malý pstruhový potůček a poměr ryba/hod bude vykazovat vysoké hodnoty jmenovatele. Nádrž Lučina je bohužel v režimu vodohospodářském, což jak všichni dobře víme, není pro dnešní rybáře dobrá zpráva.
V okolí Tachova je Mže větším pstruhovým potokem s chladnou vodou, ve které se daří jak pstruhům tak lipanům. Narazit můžeme i na vysazované duháky nebo siveny. Na tento úsek si přibalte kratší prut a lehkou šňůru nebo francouzský návazec, protože s jinou výbavou zde budete rybám pro smích. V Tachově si dejte pozor na úseky, kde je rybolov zakázaný a také na regulovaný úsek pod Tachovem, který navazuje na jinak zajímavý kousek vody u Knížecí aleje. Místa mezi Tachovem a Ústím mají režim mimopstruhového revíru a tuto část řeky příliš neznám. Během několika návštěv jsem zde nikdy nic světoborného nevymyslel (jinými slovy jsem zde rybářsky paběrkoval a takovéto informace velice striktně tajím) a to je také důvod, proč sem moc často nejezdím. Ale jak všichni víme, i mistr tesař se někdy utne, takže je možné, že i v tomto úseku se dají najít nějaká příjemná překvapení.
Z mého pohledu mnohem zajímavější úsek (no a možná vlastně ten nejzajímavější) je Mže 6. Řeka, která v horní části má spíše mimopstruhový charakter, zde díky několika větším potokům (Kosí potok, Hamerský potok) částečně mění svůj charakter, nabírá na velikosti a různorodosti. Na úsecích v okolí Pavlovic a Ošelína můžeme narazit na pstruhy, lipany, bílou rybu, štiky, okouny, parmy, kapry, úhoře nebo i mihule (poslední dva druhy na mušku zas tak často nechytám, ale co člověk neudělá pro delší text, zvláště, když je placený od slova…). Také ale v těchto místech můžeme narazit na zvyšující se frekvenci výše zmíněných chatových osad a asi většina z rybářů ví, že mezi frekvencí chatových osad a populací ryb je nepřímá úměra. Ale o to více je muškaření na Mži 6 sportovní záležitostí a mohu vřele doporučit všem, kteří sportovní muškaření preferují před muškařením masařským. Na šestce již využijeme širší muškařskou výbavu, ať již budeme lovit na sucho, mokro nebo nymfovat s delšími pruty na nymfování. Při vyšší vodě je možné i lehčí streamerování. Pokud se na Mži 6 vydáte, tak si nezapomeňte dobrou turistickou mapu a nebo kvalitní navigaci, protože většina úseků je přístupná pouze od cest pro chataře. Snad jedinou „asfaltkou“ k revíru je okreska do obce Pavlovice (silnice vás dovede k železniční stanici a dále pak až k řece), na ostatní části úseku se dostanete po více či méně kvalitních polních nebo lesních cestách.
Následujícím úsekem Mže je další hezký a rybářsky zajímavý pstruhový revír 5B mezi Ošelínem a Milíkovem, na který navazuje úsek řeky nad Hracholuskou přehradou, který je rozdělen mezi mimopstruhové revíry Mže 5A a Mže 4. Na čtyřce je možné kromě lovu bílé ryby vyzkoušet i jarní lov bolenů, kteří pravidelně vytahují z Hracholusek. Hracholuská přehrada je standardní „českou přehradou“ a muškařit na ní můžou snad pouze specialisti na tento typ vody. Z Hracholuské přehrady vytéká spodní chladná voda a z tohoto důvodu je možné lovit na několika úsecích lososovité ryby. Mimopstruhová trojka je další z úseků, které příliš neznám (pamatuji si pouze ledovou spodní vodu z Hracholusek) a mé muškařské zkušenosti jsou především z níže položených úseků na mimopstruhové dvojce a jedničce. Bohužel ve spodní části Mže byla vystavena také spousta jezů, což místa pro muškaření dosti omezuje. V minulosti byla Mže 1 a 2 známá úlovky kapitálních pstruhů a lipanů (lipani i kolem 50 cm). Dnes je rybí osádka skromnější, ale pstruzi a lipani se dají ulovit pod jezy až do západočeské metropole i dnes. Dobrými místy pro muškaření jsou například úseky v Touškově, Křimicích, Radčicích a nebo v Plzni u Kalikovského mlýna. Poslední stovky metrů toku Mže v Plzni jsou již regulované a z muškařského hlediska již méně zajímavé. Mže končí svoji pouť soutokem s další západočeskou řekou Radbuzou nedaleko plzeňského pivovaru.
Tolik tedy pár základních informací o západočeské Mži, kterou určitě doporučuji vyzkoušet. Díky dálnici D5 je dnes Mže jednoduše a rychle dostupná nejen Západočechům, ale především i Středočechům a všude oblíbeným Pražákům. Takže kolegové GO WEST!