Krátký text o zimní procházce okolo Botiče.
Konec zimy a příchod jara skýtají spousty možností, jak prozkoumat oblíbený potok nebo řeku trochu z jiného pohledu. Sněhová pokrývka je již pryč, ale stále je ještě hodně času před tím, než se zazelená tráva a vyraší první listy na stromech. Vodní toky jsou v tomto období pěkně odhalené a je možné si všimnout i věcí a míst, které jsou během muškařské sezóny schované v zeleni a nebo v zimě pod sněhem a ledem.
K jedné z jarních procházek jsem si vybral vpravdě nemuškařský revír Botič, který protéká v těsné blízkosti Pražské aglomerace a z velké části přímo městskými částmi Zahradní město, Michle, Nusle nebo Vršovice. Pražáci možná namítnou, že Botič vlastně není ani rybářským revírem a že je to vlastně taková nechutná městská stoka. No, daleko od pravdy nebudou. Ale co naplat, Botič je revírem, který mám ze svého domova nejblíže a čím jsem starší, tím více mám potřebu porozumět tomu, co se v Botiči děje a odehrává.
Ale nejdříve se pokusím trochu poopravit tu zmínku ohledně stoky. Na Botiči lze občas potkat i muškaře a to především na úseku nad Hostivařskou nádrží. Kdysi jsem na tomto úseku honil i pěkný páreček pstruhů, který zřejmě splaval z Pitkovického potoka, kam se dříve pstruzi vysazovali. Jak to vypadá na horním úseku aktuálně, bohužel nevím, ale nějaké bílé čudly tam zřejmě přežívají do dneška. Na Botiči jsou i místa s divokou přírodou jako například přírodní památka Meandry Botiče nebo přírodní park Hostivař-Záběhlice. Detailní popis Botiče najdete na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boti%C4%8D
Moje zimní procházka se soustředila na příměstský a městský úsek potoku Botič od zámečku v Záběhlicích až po její průtok Nuslemi. Kdysi jsem měl Botič ve městě za opravdu mrtvý potok – kamenná nebo betonová regulace, v létě minimum vody a na první pohled žádný život, který by muškařovi alespoň trochu zvýšil hladinu adrenalinu. Ale časy se pomalu, ale jistě mění. První ekologickou vlaštovkou na dolní Botiči byl pokus o vytvoření několika meandrů (v rámci regulace samozřejmě) někde v místech naproti Divadlu na Fidlovačce (nebo možná lépe pod bývalým Nuselským pivovarem). Meandry byly fajn pro ekology, ale z muškařského hlediska se vytvořilo zajímavé místo hned pod těmito meandry – zde vznikla táhlá hluboká tůň, která se během léta k mému překvapení pravidelně naplňuje bílou rybou. V tůni plavou desítky ryb a mezi nimi dokonce i tloušti, kterým hádám minimálně okolo 40 centimetrů. Nejsem expertem na migraci ryb, ale zřejmě se jedná o ryby, které vytahují z Vltavy, protože přes zimu se zdají místa, kde se během léta dají ryby vidět, zcela prázdná.
Zdá se mi, že každé léto je ryb v Botiči vice a více a to nejen v tůních, ale na mnoha dalších místech, kde se již říčce podařilo trochu narušit tu sterilní městskou regulaci. Je skvělé vidět, jak příroda krok po kroku napravuje to, co člověk svým počínáním negativně ovlivňuje, a v případě Botiče s člověkem musí příroda bojovat vlastně neustále.
Ale jak to dopadlo v mým průzkumem? Botič v úseku mezi Záběhlicemi a Nuslemi nabízí téměř všechno. Starý jez u Záběhlického zámku s místem oblíbeným mezi bobkaři, divoké neupravené meandry, průtok sportovním areálem, betonová koryta, táhlé tůně, výpustě kanalizace a potok také poměrně často mizí v podzemích, uměle zbudovaných kanalizačních tunelech. A jak to vypadalo s rybami? Přiznám se, moc velké očekávání jsem neměl, také díky tomu, že voda byla koncem zimy vyšší a hodně zkalená. Celá Botič se zdála bez ryb, až na jednom místě jsem měl štěstí. V regulovaném úseku v betonovém korytu jsem objevil tůň a ta byla plná ryb podobně jako ta “moje” pivovarská během léta. To byl pro mě opravdu šok. Kde to bylo? Neprozradím! Přece nechci, aby mi ty ryby někdo vychytal!!!
PS: Hezký článek o chytání na Botiči najdete na MRKu.