Ukázka z knihy Cesta muškaře. Článek věnující se lovu mořských pstruhů v Dánsku.
Blížil se první listopad 2009 a nás čekal šestidenní maraton v lovu mořských pstruhů. Naším cílem je malý dánský ostrov Barsø. Tato lokalita by měla být relativně klidnější než vyhlášený Fyn nebo Langeland.
Dá se říci, že mořský pstruh - „Sea Trout“ - je pro dánské rybáře národní lososovitou rybou. V Dánsku je intenzivně loven jak v moři, tak v řekách a jeho lov se stává stále populárnějším. V průběhu několika posledních let má počet mořských pstruhů v pobřežních vodách Dánska stoupající tendenci, i díky rybám vysazovaným z umělého chovu. Nikdo však neví, co v tomto ohledu přinese budoucnost. Podle výsledků nejnovějších výzkumů týkajících se genetiky mořských pstruhů, vnáší uměle odchovaní jedinci do populace divokých ryb negativní vlastnosti, jako nižší plodnost a menší životaschopnost.
Mořská forma pstruha obecného žijící ve slané mořské vodě vstupuje do řek zhruba ve dvou ročních obdobích. Na jaře ihned po odchodu ledů hledají mořští pstruzi v teplejší říční vodě potravu. Jakmile teplota vody v řece stoupne k deseti stupňům, vracejí se zpět do moře. Od konce srpna do poloviny října vtahují pstruzi do řek za účelem reprodukce. Po výtěru pak samice určitou dobu hlídají hnízdo a samci putují zpět do moře. Na své cestě se intenzivně krmí. Ryby vracející se po výtěru zpět do moře jsou nazývány kelty. V moři se pak pstruzi pohybují v menších hejnech o třech až pěti, někdy i více kusech a v určitých obdobích a intervalech naplouvají k pobřeží za účelem sběru potravy. Menší ryby se mnohdy sdružují do hejn s rybami většími, což údajně funguje jako opatření proti útokům lovících delfínů.
Po noční cestě napříč Německem konečně najíždíme již na dánském území do maličkého přístavu, odkud nás starý mořský vlk převáží trajektem na ostrov. U výjezdu z trajektu nás již čeká osůbka, z níž se vyklubala naše paní bytná Randy. Přijíždíme ke stylovému dánskému domku, který se stane pro příštích sedm dnů naším útočištěm. Ubytování je komfortní a na dánské poměry cenově velmi solidní. Již předem víme, že po každodenním desetihodinovém muškařském maratonu budeme vděčni za horkou sprchu, dobrou postel a teplé jídlo. Komunikace s Randy a jejím manželem Henrikem je bezproblémová, neboť kromě angličtiny a němčiny ovládají též řadu českých, polských a ruských výrazů. Po šálku horké kávy vyrážíme k vodě, neboť druhá část naší výpravy dorazí až kolem sedmnácté hodiny podvečer. Ostrov, jehož obvod je kolem sedmi kilometrů obývá několik dánských rodin, zabývajících se zemědělskou výrobou. Pomalu scházíme, na listopad ještě dosti vysokou zelenou trávou, k mořské hladině. Fouká silný jihovýchodní vítr, jehož proudění nás neopustí po celý následující týden. Začínáme lovit na dlouhé kose vybíhající daleko do moře. Asi po pěti hodech přichází Robertovi záběr a přivádí ke břehu prvního mořského pstruha ve velikosti kolem 35 cm. Během deseti minut má ze stejného místa další dva kontakty s menšími rybami. Začátek vypadá velmi slibně.
Lovíme s fluorocarbonovými návazci o síle 0,25. I když vím, že riskuji ztrátu velké ryby, lovím se dvěma muškami na návazci-šedou a jemně oranžovou krevetou na háčcích č. 2 a 4. Tyto realistické vzory krevet, jež nám daly hodně práce, jsou vázány ze skalpů typu spey a na volné smyčce perfektně pracují i při velmi pomalém vedení vodou. Dále jsem velmi spokojen se šňůrami, jež jsem marně sháněl již dva měsíce před naším odjezdem do Dánska a podařilo se mi to až tzv. v hodině dvanácté. Jedná se o plovoucí šňůru s čirým, intermediálním koncem od fy RIO s označením Streamer Tip a plovoucí šňůru s čirým, mírně potápivým koncem 3-5 cm /sec. od fy 3M s označením AST-Wet Tip. Obě jmenované šňůry mají profil střelné hlavy a excelentně se s nimi hází i v silném větru. Jejich plovoucí část nezapadává mezi řasy a kameny na mořském dně (není zapotřebí použití odkládacího košíku) a koncová část se rychleji noří do požadované hloubky. Tyto šňůry jsou ideálním kompromisem mezi plovoucími a intermediálními šňůrami, jež jsou nejvíce používány při lovu ve slané vodě.
Pomalu procházíme nadějná místa s velkými balvany a tzv. dvoubarevným dnem, kde se střídají tmavé chomáče řas se světlými ostrůvky písku a štěrku. Těmito místy proplouvají mořští pstruzi při hledání potravy. K novému nadějnému místu je zapotřebí přiblížit se s největší opatrností a nejdříve je prolovit ze břehu. Teprve poté je vhodné opatrné zabrodění a prolovení dalšího prostoru. Mořský pstruh je velmi plachý a v křišťálově čisté mořské vodě citlivě reaguje na jakýkoliv podezřelý pohyb nebo stín.
Asi po hodině lovu dostávám první záběr, malého pstruha kolem 30 centimetrů. Za písečnou kosou je již v dáli vidět malý přístav ostrova Barsø. Vynecháváme pobřežní pás, kde se do nás pořádně opírá silný jihovýchodní vítr a míříme k přístavu, po jehož levé straně nacházíme asi 400 metrů dlouhý úsek, jež nám označila Randy jako dobré loviště. Pobřeží je zde členité s velkými balvany. Po tříhodinovém lovu zde dostáváme osm podmírových mořských pstruhů, z nichž největší může mít kolem 38 cm. Kolem sedmnácté hodiny končíme dnešní testovací lov a odcházíme se ubytovat.
U rozehřátého krbu nás již vítá druhá polovina výpravy, která mezitím dorazila na ostrov. Začíná se ozývat únava z dlouhé cesty. V pondělí ráno vstáváme o půl šesté, abychom s rozedněním byli u vody. Termoska čaje a skromnější svačina nám musí vystačit na osm až deset hodin lovu, neboť nechceme ztratit ani hodinu ze vzácného lovného času. Večeře tak bude zároveň i naším obědem. Při příchodu k vodě vidíme, že dlouhý příbřežní pás moře je po nočním řadění větru zakalen. Putujeme tedy až na písečnou kosu vybíhající daleko do moře. Na její úrovni se vytvořilo v lámajícím se větru rozhraní kalné a čisté vody. Typujeme, že by toto místo mohlo být zajímavé i pro proplouvající mořské pstruhy. Na návazci mám opět sestavu šedé a oranžové krevety. Aniž vstupuji do vln, házím mušky kratším, asi patnáctimetrovým hodem souběžně s kosou a volím rychlejší a agresivnější vedení. V momentě, kdy se přívěsná muška blíží k hladině, na ni nekompromisně útočí pstruh v délce evidentně přes půl metru. Ryba se jako had propletla mezi muškami a vybrala si oranžový vzor. Nevěřícně zvedám prut. Tyto záseky na krátkou vzdálenost jsou mnohdy velmi ošemetné. Snažím se pstruha držet mimo dosah chaluh vlevo od kosy. Chtě nechtě však musím tři metry šňůry povolit. Ryba se po výskoku začíná válet pod hladinou. Nechci nic uspěchat, ale ze zkušenosti vím, že při těchto artistických kouscích není radno dlouho otálet. Připravuji podběrák a vcházím do vln. Ještě dva výpady a je dobojováno. Muška vězí pevně v horní čelisti mlíčáka mořského pstruha. Ryba je již mírně zabarvena a měří 57 centimetrů. Mám velkou radost, neboť pstruh této délky je na počátku lovecké výpravy velkým povzbuzením a přímo hnacím motorem. Po patřičné fotodokumentaci lovíme celé dopoledne v blízkosti kosy a jsme úspěšní. Výsledkem čtyř rybářů je deset mořských pstruhů. Přesto, že se jedná o podmírové ryby, jsme spokojeni.
Přichází odliv a moře zvláštně voní. Ve vzdálenosti asi 100 metrů se začínají objevovat lovící delfíni. Jedna ze samic má u sebe i mládě. Je to nádherná podívaná. Petrovi z druhé party se podařilo ulovit dvě menší ryby i v kalné vodě na pravé straně kosy. Syn Pavel odchází na další horké místo s velkými balvany, jež je vzdáleno asi 500 metrů od kosy a já procházím pobřežím za ním směrem k přístavu. Po půl hodině lovu mi padá další ryba kolem míry z háčku. Na návazci mám dvě oranžové krevety a této sestavě zůstanu věrný po celý týden. Pomalu docházím syna, jež zaznamenal další úspěch v podobě pstruha 44 centimetrů dlouhého a tří menších tresek. Jirka z druhé party přišel dopoledne o další pěknou rybu přes 50 centimetrů.
Čas běží jako splašený kůň, již je šestnáct hodin a za hodinu a půl padne tma, jež přichází v tomto ročním období velmi rychle. Zůstáváme se synem na balvanitém výběžku, na nějž sázíme v dnešní hodině H-těsně před setměním. Odliv sílí a vítr utichá. Necháváme prostor před námi asi 10 minut uklidnit a jen čekáme pouze po kotníky ve vodě. Pavel odhazuje dlouhým hodem mušky na mořskou hladinu a po dvou tazích za šňůru zvedá prut. Po sérii salt a krátkém, ale urputném boji přivádí nad podběrák pstruha 53 centimetrů dlouhého. Máme obrovskou radost. Ještě zbývá slabá půlhodina. Odcházím 30 metrů od syna do klidného prostoru a druhým hodem dostávám rybu 47 centimetrů. Pavel ještě zakončuje lov malým mořáčkem a tma padá jako hustý závoj. Děkujeme moři za dnešní dar a stoupáme do strmého kopce, čelíce silnému nočnímu větru. Dnes byl velmi dobrý den.
Úterý a středa jsou ve znamení těžké dřiny a několika málo podmírových ryb. Občas měníme mušky, zkoušíme krevety jiných barev, Fredy a smáčky. Nakonec se opět vracím k oranžovým krevetám. Rána jsou velmi špatná, takže sázíme opět na poslední hodinu před setměním. Úterní i středeční večer je ve znamení přílivu. Oba tyto večery se věnuji mravenčímu filtrování zatopených chaluh a balvanů kolem skalnatého výběžku, kde proudění vody a velký výskyt medúz jsou příslibem větší potravní nabídky pro pstruhy. Tato dřina je odměněna každý večer jednou slušnou rybou v těsné blízkosti břehu. V úterý je to pstruh 50 centimetrů a ve středu 46 centimetrů. Jirka dostává v úterý u velkého balvanu mlíčáka 53 centimetrů. Klukům z druhé party nedobírá ryba kolem 50 centimetrů mušku pod nohama. V úterý dostávám společně s Pavlem sedm menších tresek a Pavel jednu kolem 50 cm. Ve čtvrtek ráno je příšerné počasí, silně prší a duje silný vítr. Robert s Honzou vychází na lov a ostatní regenerují síly u krbu. Konečně jeden den vaříme oběd ve správnou dobu. V poledne se promrzlí a vyhladovělí kluci vracejí bez kontaktu s rybou. Kolem čtrnácté hodiny se vítr a déšť tiší a my rychle vyrážíme bojovat s časem. Pavel s Jirkou a Petrem odchází do přístavu a já opět filtruji dlouhý úsek mezi skalnatým ostrohem a přístavem. Po třech a půl hodinách zasekávám pstruha „stříbrňáka“ 45 centimetrů dlouhého. Je nacpán k prasknutí velkými krevetami. U skalnatého ostrohu jsme svědky záběru velkého mořského pstruha mezi 70-90 centimetry na mrtvou rybku a kulové plovátko ve vzdálenosti mimo dosah našich mušek. Díky zbytečně razantnímu zdolávání ryby dánským rybářem, si ryba asi metr od břehu vyřízla háček z čelisti a unikla. Jirka dostává v přístavu při stmívání rybu 47 centimetrů dlouhou.
V pátek se konečně tiší vítr a my můžeme prolovit krásná místa plná velkých balvanů a chomáčů chaluh, jež po celý týden blokovala kalná voda. Jsme však bez kontaktu. Pouze kluci z druhé party realizovali u písečné kosy krásného divokého duháka, 55 centimetrů dlouhého. Večer opět věnujeme úseku mezi kosou a balvanitým ostrohem. Je to náš poslední večer. Od jihu se valí těžká a tmavá mračna a na vodu padá tma. Je to ta pravá dánská atmosféra-ponurá a téměř strašidelná, zároveň však melancholicky krásná. Syn Pavel dostává těsně před setměním tři tresky a mírového mořského pstruha, kterého pouští zpět. My ostatní zůstáváme bez záběru. Jsme spokojeni. Musíme ale konstatovat, že ani tento dosti pozdní termín se početností nijak nevymyká průměru běžně ulovených ryb.
Večer ještě trávíme v příjemné společnosti dánského znalce mořských pstruhů-Larse Østergaarda Jensena, jenž našel zalíbení v moravské slivovici, kterou přejmenoval na „slivovitz“ a kolem půlnoci zaznamenal totální knokaut. Ráno jsem se starostlivě ptal Randy, zda je Lars OK? S potutelným úsměvem mi sdělila, že spí u své postele, do které bohužel netrefil a v ní leží její fenka, jež okamžitě využila nevídané příležitosti. Vracíme se tedy do reality běžného života, a ač neradi, opouštíme Dánsko, zemi mraků, větrných bouří, mořských vln, krásných koní a stříbrných mořských pstruhů.
