Jaro letos v Anglii začalo již dlouho před 21. březnem. Slunečné počasí a denní teploty nad deset stupňů lákaly k vodě již od prvních březnových dnů. Po únorovém fiasku jsem znovu na ryby příliš nespěchal, ale dlouho očekávaná návštěva nakladatele Václava Lišky automaticky znamenala, že druhý březnový víkend se odehrál především ve znamení rybolovu. Výzvou prvního dne rybaření bylo definitivně zapomenout na předchozí únorový neúspěch. Okolo půl deváté ráno jsme dorazili na parkoviště u rybářské chatky nádrže Thornton. Trávník byl stále ještě pokryt jinovatkou, obloha téměř bez mráčku a od východu foukal studený vítr.

Správce nám doporučil chytat podél severního břehu a většina ryb měla být asi 15-20 metrů od břehu v mělčí vodě. Začátek chytání vypadal velice slibně. Václav zdolal asi po prvních dvaceti minutách prvního duháka na oranžovou luru a mě další ryba spadla. Nevím proč, ale vždy, když mám během první půlhodinky záběr, zmocní se mě bezbřehý optimismus a očekávání, že se toho dne bude tahat ryba za rybou. Samozřejmě že tomu tak onoho dne zrovna nebylo. Na další záběr jsme čekali asi půldruhé hodiny, ale i tak byly výsledkem pouze mé další dvě ztracené ryby. Vše nasvědčovalo tomu, že duháci brali mušky především těsně u dna a pouze při velice pomalém vedení. Nedlouho poté, co můj adrenalin spadl na standardní hladinu, zdolal Václav svého druhého duháka. Půldenní rybolov jsme zakončili další spadlou rybou z mého prutu a konstatováním, že rybaření bylo o něco lepší než minule. Václav se mě snažil utěšit, že čtyři spadlé ryby neznamenají další nulu v sezóně, ale o tom nejsem plně přesvědčen. Na naši otázku, jak zachytali ostatní, správce revíru suše odpověděl: „struggling“. Sloveso struggle znamená v angličtině mimo jiné “živořit“, takže jsme usoudili, že toho dne to stálo za prd celkově.

Druhý den byla neděle a naším plánem bylo vyrazit na jednu z nejstarších anglických nádrží Ravensthorpe. Tato menší nádrž se nachází nedaleko města Northampton a pokud dobře sledujete český muškařský web, určitě nádrž budete znát z vyprávění Dana Svrčka, který zde na podzim roku 2002 chytil svého kapitálního duháka. O Ravensthorpe jsem věděl, že se zde větší ryby vysazují a tuto informaci jsme si potvrdili hned po příjezdu, když u mola kotvila loď a v ní se právě vázila jedenáctilibrová ryba.

Den byl podobný tomu předchozímu s tím rozdílem, že nefoukal vítr a rtuť teploměru stoupala rychleji a výše. Zakotvili jsme u polozatopeného ostrova, v místech, kde byla většina lodí, které vyrazily na vodu před námi. Hladina se téměř nepohnula a sluníčko velice příjemně hřálo. Věřili jsme podobné taktice jako na Thorntonu a snažili jsme se duháky přesvědčit na těžší lury vedené těsně u dna. K tomu stačila potápivá šňůra, jedna zažížená lura na konci návazce a jedna lehčí na přívěs. Nahodíte, necháte šňůru vyklesat a pak pomalu stahujete. To, že muška dopadla na dno, zjistíte tak, že při prvním zatažení cítíte lehký odpor. Samozřejmě tato taktika nejde kvůli vázkám moc použít v zarostlých vodách nebo tam, kde je dno příliš členité. Ale na Ravensthorpe tato taktika fungovala a přestože jsme škrabali dno celý den, jedinými vázkami byly vždy záběry ryb.

Po sedmi hodinách rybolovu jsme odjížděli s velice slušnou statistikou – čtrnáct ulovených (a opět puštěných) ryb a ještě pár dalších ztracených. Žádnou trofejní rybu jsme na prutu neměli, ale velikost a kondice ryb byla mnohem lepší než předchozí den na Thorntonu. Většina duháků měla něco málo přes 40 cm a podařilo se nám zdolat i jednoho okolo půl metru. Na zpáteční cestě k rybářské chatě jsme ještě zahlédli na hladině první kolečka. Teplé počasí začalo lákat pstruhy k hladině. Dovedu si představit, co dělali pakomáři v mé krabičce s muškami, ale pro tentokrát jsme nechali sbírající duháky na pokoji. Hlavním důvodem byla hrozba pozdního příjezdu domů na večeři, což by znamenalo vážné ohrožení dalších rybářských aktivit. I tak jsme ale z Raventhorpe odjížděli maximálně spokojení.