Sázava - jez v Čerčanech

Můj dosavadní seznam trofejních úlovků na mušku není nikterak dlouhý. Po pravdě řečeno zeje prázdnotou. Několik pstruhů lehce pod čtyřicet, lipani ještě o něco menší. Jediný rybí druh, který přesáhl délku 40 cm a jenž naletěl na mé mušky opakovaně, byl jelec tloušť. Ovšem i v těchto několika případech to bylo pouze o prsa nebo spíše o chlup.

Vzhledem k tomu, že většinou chytám na menších tocích, tak mě tento fakt ani nijak neznepokojoval. Samozřejmě jsme se často hecovali s kamarádem Kozlem, se kterým jezdím na ryby nejčastěji (a který měl s velkými rybami podobnou bilanci), kdo chytí první rybu přes padesát cm, ale byla to spíše legrace a tajný sen, než cokoliv jiného.

Takže až do letošního léta se žádná honba za padesátkou nekonala. Situace se začala postupně měnit po odjezdu Kozla do Laponska. Ze začátku přišlo několik SMSek, které ohlašovaly ryby v délce okolo 45 cm. To již začalo být na pováženou. Každopádně ještě den před odjezdem z Laponska Kozel padesátku nedostal a takže jsem se v duchu smál, že bude něco pravdy na tom, když Kozla občas z legrace nazývám muškařským impotentem.

Kozlův den D si pamatuji přesně. Byl to jeho poslední den dovolené v Laponsku. Já jsem se řítil se svým autem směrem do jižních Čech, když jsem si všiml, že jsem dostal novou zprávu na svůj telefon. Odesílatel: Kozel, Text: potočák 50 cm. Naštěstí vedle mě seděla manželka, takže mohla na chvíli převzít kontrolu nad vozidlem. Už je to tady! Do té doby, než chytím větší rybu, budu nazýván muškařským impotentem zase nějakou chvíli já.

Ani po takovém duševním šoku, který mi Kozel způsobil, jsem však žádnou novou strategii na ulovení své první padesátky nechystal. Na Ohři ryby v té době vůbec nebraly a z Poličky jsem svoji první trofejní rybu mít nechtěl. Navíc i letní teploty nad 30 stupňů mě spíše nutily trávit většinu času v klimatizované kanceláři, než s mušákem u vody.

Nečekaný obrat však nastal ve čtvrtek, 16. srpna. I toho dne byla venkovní teplota podobná spíše subtropům, ale protože jsem měl volný večer, rozhodl jsem se vyzkoušet tlouště a plotice na Sázavě u Čerčan. Ještě jsem se ani nestačil obléci a už jsem cítil, jak po mě stékají čůrky potu, a tak jsem rychle spěchal do vody. Nad jezem se koupalo několik místních a určitě si v duchu klepali na čelo, kdo že to v takovém vedru může rybařit.

Výsledky také podle toho vypadaly. První hodinu jsem nechytil ani rybu. Později jsem dostal pěknou plotici na Černou Tutovku a dva malé tlouště na Rudořitku . Začalo se pomalu stmívat a já jsem začal přemýšlet, nemám-li vyměnit mušák za několik studených Ferdinandů v místní hospodě. Nakonec jsem však rozhodl změnit způsob lovu a zkusit štěstí na streamera. Vyměnil jsem tedy plovoucí šňůru za intermediální a nasadil do té doby bezejmennou mušku (viz obrázek), jejímž prapůvodním vzorem byl Appetizer.

Brodil jsem středem řeky a mušku jsem házel šikmo po proudu směrem ke břehům. Během deseti minut jsem dostal 2 slušné tlouště, což mi zvedlo náladu a dodalo další energii postupovat dále po proudu. Došel jsem až k menší kamenné hrázce, pod kterou se tvořila rozlehlá tůň. Již zdálky jsem si všiml, že v tůňi lovila větší ryba a vůbec nebylo pochyb o jaký druh se jedná.

Také když již stál těsně nad hrázkou, se znovu pod hladinou objevila vlna, která byla zakončena hlasitým plesknutím. Bolen! Na plesknutí jsem odpověděl přesným náhozem do míst, kde se bolen objevil. Věděl jsem, že je to pitomost, protože bolen na místě nezůstává, ale aktivně se pohybuje po dosti velkém prostoru. Nemohl jsem se však ubránit, tak velké bylo moje vzrušení. Vzrušení během vteřiny vystřídalo několik nadávek, neboť místo bolena jsem zasekl potopenou větev, která byla těsně pod hladinou, ale díky kalnější vodě jsem ji neměl šanci vidět.

Musel jsem tedy zabrodit do tůně, abych vyprostil svoji mušku - moje šance na ulovení bolena na tomto místě se snižovaly. Přesto jsem se doplížil k větvi co možná nejtišeji. Následoval další nához cca 15 metrů po proudu na druhou stranu tůně. Znovu se objevila velká vlna a zableskl stříbrný blesk. Tentokrát to větev nebyla, naopak špička prutu mi začala jezdit ze strany na stranu. Rybu jsem několik minut neviděl, ale postupně se mezi námi vzdálenost zkracovala. Byl jsem si vědom, že se na svůj návazec Stroft 22mm mohu spolehnout a proto jsem rybě nepovoloval ani píď.

Když byl bolen asi 2 metry od prutu, objevil se poprvé u hladiny a již trochu jevil známky první únavy. Přitáhl jsem jej až k podběráku, když jsem si uvědomil další problém. Používám totiž podběrák nejmenší možné velikosti, který je ideální na mnou lovené čudličky z Kačáku, Mže, Orlice, Svatavy a jiných řek. Rybu nad padesát jsem s ním však ještě nepodebíral. Dvakrát jsem si bolena přitáhl až k sobě, ale vždy, když jsem jej svým minipodběrákem zlehka polechtal u ocasní ploutve, byl během vteřiny opět 2-3 metry pryč.

Naštěstí jsme toho již oba měli plné zuby, a proto jsem rybu přitáhl těsně ke břehu do klidné, mělké vody, podebral jsem jej rukou pod břichem a přiložil ke svému prutu, abych si zapamatoval jeho velikost. Mušku bez protihrotu jsem vyndal bez problémů a tak během několika sekund mohl bolen majestátně zamířit do své rodné tůně.

Sedl jsem si na břeh a přeměřil část prutu, u které ještě před chvilkou byla zatím moje největší ryba - 51 cm. Rozhodně to nebyl trofejní úlovek bolena, ale byla to zatím moje nejdelší ryba a každopádně to byl zatím můj největší rybářský zážitek. Krásný a neočekávaný. Rybařit dále nemělo smysl, takže konečně mohlo dojít i na kamaráda Ferdinanda.

Možná se zeptáte, kde že je fotografie lovce s rybou. Musím vás zklamat, žádná není, protože foťák jsem si nevzal s sebou. Takže vlastně jsem si mohl všechno vymyslet, abych se vám mohl pochlubit. Ale jeden svědek by se našel - pan Bolen, Sázava 3, pošta Čerčany. Pokud jej potkáte, pozdravujte jej ode mne.