Cidlina

Sněhová voda je termín, který do mé rybářské hantýrky vnesl (dnes již pro mnohé) pražský muškařský klasik Ivoš Knákal. Již přesně nevím, zda to bylo v původním muškařském obchůdku jiného pražského klasika Miloše Zemana anebo v klubovně dnes již nefungujícího muškařského klubu GFFC, který pomáhal formovat mé muškařské začátky. Tehdy jsem s Ivošem diskutoval, kam vyrazit s kamarádem na pstruhové zahájení a byl jsem přesvědčený, že tou pravou vodou bude řeka mého srdce - pstruhová Divoká Orlice. Ivoš tehdy Orlici nedoporučil, protože podle jeho zkušeností v té době ještě poteče v Orlici sněhová voda. V mladické nerozvážnosti jsem tehdy Ivošovo doporučení zcela ignoroval a výsledek si můžete domyslet sami. Několik hodin cesty k řece a poté několik hodin trápení se s muškařskou udicí ve... sněhové vodě! Jestli jsme tehdy chytili ve dvou jednoho zoufalého potočáka, tak to bylo hodně. Každopádně od té doby si dávám na sněhovou vodu velký pozor.

Od té události již uplynul nějaký čas a doba zahájení se pro mě i pro spoustu ostatních muškařů posunula značně kupředu a na mimopstruhové vody. Letošní začátek roku byl na počasí velmi pestrý – nejprve rekordní sněhová pokrývka na horách, pak tuhé arktické mrazy zpestřené dramatem s odstřelováním ledových ker na Jizeře a zanedlouho poté rekordně vysoké teploty, kdy teploměr během mnoha březnových dnů často atakoval dvacet stupňů nad nulou. No a jarní dvacetistupňové teploty v muškařích definitivně probouzí touhu oprášit nádobíčko, ať již je v kalendáři jakékoliv datum.

Mé jarní oprašování proběhlo na mimopstruhové Cidlině a to především z praktického důvodu, že jsem potřeboval sehnat hlídání pro děti a nejbližší ochotnou obětí byla (ZLATÁ) tchyně z Poděbrad. Místo na rybaření jsem moc neřešil, hodil jsem nádobíčko do auta a vyrazil na Cidlinu nedaleko Chlumce, kde je k řece poměrně dobrý přístup z hradecké dálnice. Vše se už od přípravy udice, výběru prvních mušek přes skok do broďáků a čištění polarizaček neslo ve sváteční atmosféře a takto naladěný jsem vyrazil k Cidlině. Když jsem ale uviděl řeku, polil mě studený pot. V létě většinou poklidnou říčkou se nyní valila SNĚHOVÁ VODA!!!

Snažil jsem se zachovat klid, ale věděl jsem, že rybařina nebude buhvíjaká. Prochytal jsem jednu slibnou tůňku a proud a to mi stačilo na konstatování toho, že zahájit s nulou není žádná velká tragédie a že určitě takto dopadne spousta dalších podobných zoufalců, které stejně jako mě nalákalo teplé jarní počasí. Tato představa mě trochu pomohla, takže jsem většinu odpoledne strávil pochodováním okolo řeky a okukoval nová místa pro rybaření „po sněhové vodě“ a testoval prodyšnost svých goretexových broďáků (a opět se potvrdilo, že nedýchají...).

Ale úplně s nulou jsem na zahájení neskončil. Mé turistické pudy mě dovedly k nedaleké Mlýnské Cidlině (původně jedno z ramen Cidliny), která očividně sněhovou vodou netrpěla. Nevím přesně proč, domnívám se, že v tomto ramenu je voda více „přefiltrovaná“ než na hlavním toku. Mlýnská Cidlina je malý a velmi zarostlý tok, ale muškaření na jaře je na několika místech možné. Každopádně jsem při brození přes potok zaregistroval bílou rybu solidní velikosti a zdálo se mi, že jsou ryby aktivní i u hladiny (po dlouhé zimě jsem ale schopný vidět ve vodě cokoliv...). Své první úlovky sezóny 2012 jsem přelstil v tůni pod starým stavidlem v Pamětníku. Nejednalo se o žádné trofejní ryby, ale na ulovenou trojku - proudník, okoun a ouklej jsem byl chvilku hodně pyšný. A ryb by bylo jistě i více, kdybych se v tůni nezačal propadat do hlubokého bahna, takže místo chytání jsem se další půl hodinu věnoval sportovní disciplíně ne nepodobné těm praktikovaným v televizní Drtivé porážce.

Nabyté zkušenosti jsem využil hned druhý den, kdy jsem vyrazil na Labe přímo v Poděbradech. Nebylo překvapení, že v Labi tekla SUPER SNĚHOVÁ VODA, ale na toto jsem byl duševně připraven. Poděbradskou jistotou je totiž kanál Skupice (místní a tchyně mi odpustí zřejmě nepřesné geografické pojmenování tohoto poděbradského muškařského fenoménu), kde se dá rybařit celoročně snad kromě období, kdy je toto rameno zamrzlé (lov na dírky zde asi ještě nikdo nezkoušel). I zde je sněhová voda "filtrovaná", protože protéká přes kdysi původní rameno Labe, takže voda má zcela jinou podobu než ta v hlavním toku. Moji celoroční taktiku na Skupici jsem odkoukal od poděbradského klasika Honzy Pánka a není jí nic jiného než poctivé stahování dvou malých nymf ať již po proudu nebo proti proudu (v zásadě je to jedno, protože voda v kanálu stejně většinou téměř stojí). Ranní rybačka byla excelentní a úlovky velmi pestré - okouni, oukleje, tloušti a plotice. Takže nakonec jsem na tu potvoru sněhovou vodu stejně vyzrál!!!