Mistrovství světa v Laponsku v roce 2001 skončilo pro českou výpravu velikým úspěchem. Třetí místo v soutěži družstev a především zlato Vladimíra Šedivého v individuálním závodě. A právě našeho novopečeného mistra světa v muškaření jsme se zeptali na pár otázek.

MOL: Jak dnes, několik týdnů po MS, vzpomínáš na Laponsko?

VŠ: První, na co si vzpomenu, je to, jaká to byla dřina. Chytání na švédských řekách je hrozně náročné, například brození - představ si řeku, která má profil dna jako Vltava pod Čertovkou, ale je několikanásobně větší. Taky si vybavím krajinu prošpikovanou nádhernými vodami - jednou bych se do Laponska chtěl vypravit rekreačně na lososy a mořské pstruhy.

MOL: Chytal jsi někdy předtím v Laponsku?

VŠ: V Laponsku přímo ne, byl jsem jednou soukromě ve Švédsku v oblasti Hokkensos. Jezera jsou tam podobná jako v Laponsku, pouze se zde vysazují duháci, kteří v Laponsku nejsou. Právě z Hokkensosu jsem věděl, že budou fungovat spíš přírodní vzory mušek než dráždidla a lury.

MOL: Připravovali jste se speciálně na MS již doma?

VŠ: Ne, většinu zkušeností jsme získali až v týdnu před MS přímo v místě konání. Velice mi ale pomohlo loňské chytání ve Walesu na jezeře Llyn Brenig, kde jsme s družstvem obsadili 2. místo.Tady se ukázalo , že jsme schopní šlapat na paty i Angličanům, kteří jsou na jezerech stále nejlepší.

MOL: S jakými cíli jsi do Laponska odjížděl?

VŠ: Žádné osobní ambice jsem neměl. Cílem bylo především odevzdat co nejlepší výkon pro tým, především na jezerech, kde se mi v poslední době celkem dařilo. A cíl pro družstvo byl jasný - medaile.

MOL: S jakou taktikou jste vstupovali do závodu?

VŠ: Na řekách se nejlépe jevily přírodní vzory českých bobšů vázané na háčcích č. 6, tedy ve velikosti, se kterými se u nás běžně nechytá. Barva? Zelená, písková a některé vzory s lurexovými zády. Jezera jsme mohli poznat i díky echolotu, který jsme měli zapůjčený od fy. Gammarus. Tady byl cílem našeho snažení potočák, kterého jsme tušili u pobřeží v rákosí a lakušníku. Mou hlavní muškou na jezeře byla Jungle Cock Viva, která měla napodobovat plůdek, jehož zde bylo hodně. Dále jsme ještě měli vyzkoušenou kombinaci suchého chrostíka a na přívěsu pakomára a já měl ještě připravenou mušku, která se osvědčila na Hokkensosu - měděnku.

MOL: Byl jsi na svém prvním mistrovství světa. Byla nějaká nervozita?

VŠ: Ani moc ne. Hodně mi pomohlo, že jsem v prvním kole na jezeře chytil rybu a to mě uklidnilo.

MOL: Měl jsi během závodu nějakou krizi?

VŠ: Největší depku jsem měl po druhém kole, které se také chytalo na jezeru. Zde jsem byl bez ryby a říkal jsem si, že jsem to družstvu pěkně pokazil. Nejhorší bylo, že všichni ostatní byli více než 100 km daleko. Trochu mě uklidnil až Tomáš Starýchfojtů, kterého jsem potkal jako prvního a který měl z téhož kola stejnou zkušenost.

MOL: Který moment byl pro Tvůj vynikající výsledek klíčový?

VŠ: Určitě ryba na jezeře. Obecně se na jezeře chytalo hrozně málo ryb, takže každá chycená měla obrovskou cenu. Seděl jsem na lodi s Rakušanem a první hodinu a půl jsem byl kapitánem na lodi (mohl jsem tedy určovat, kam loď pojede) a chytal jsem na plovoucí šňůru s kombinací chrostík, pakomár, ale bez úspěchu. Ještě jsem chtěl vyzkoušet jedno místo, v tom se ale Rakušan podíval na hodinky a prohlásil: "Teď jsem kapitánem já!" Loď nasměroval proti větru ke břehu a... šel se vyčůrat. To mě teda dostal. "Co teď?" Seděl jsem v lakušníku, ani nahazovat jsem nemohl. Tak jsem alespoň vyměnil plovoucí šňůru za intermídku a na návazec přivázal Měděnku a Jungle Cock Vivu. Právě na Vivu jsem měl později dva záběry a z toho druhého důležitou rybu.

MOL: Jakým způsobem se chytalo na laponských řekách?

VŠ: Vůbec jsme nepoužívali streamery. Já jsem nejvíce ryb nachytal na dlouhou a krátkou nymfu nebo i proti vodě stahovanou nymfu. Na sucho jsem vůbec nechytal, i když kluci ano. Dokonce v jednom závodě vyhrál na malé řece Rumun, který chytal pouze na sucho. Nebylo dobré "ztvrdnout" u jednoho způsobu chytání. Některé lipany jsem chytil tak, že jsem nahazoval přes peřeje do míst, kam bych to u nás doma nikdy nehodil, přesto si zde ryby pro mušku vyjížděly, někdy až ke hladině.

MOL: S jakým jsi chytal náčiním?

VŠ: (povzdechnutí: "To bude zase všude zle, minule jsem totiž na jednoho sponzora zapomněl".) Mám vlastní pruty Loomis - na jezera osmičkový v délce 3.05 m, na řeky čtyřkový dlouhý 2.75 m. Šňůry Airflo, které sponzorovala firma Šiman - na jezera 6 a na řeky 3 AFTMA. Nás Budějovičáky ještě vybavila firma Gammarus goratexovými botami a půjčený echolot jsem již zmiňoval.

MOL: Kdy jsi začal věřit, že máš naději na medaili?

VŠ: Asi v předposledním kole na místě, kde den předtím chytal Slovák Bienek a vyhrál zde sektor s 33 rybami. Měl jsme strach, že zde již žádné ryby nebudou, proto se mnou na sektor šel i trenér Klíma. Nakonec se místo ukázal jako výborné a vychytal jsem tu jedničku. Trenér mi hodně pomohl, byl jsem vlastně jeho prodloužená ruka.

MOL: Jakým způsobem může trenér závodníkovi pomoci?

VŠ: Například může říct, jaké chyby dělá závodník při vedení mušek, nebo poradí, co dělat jinak a nebo tě jednoduše pošle na jiné místo, když se někde zdržuješ zbytečně dlouho.

MOL: Jaký byl pocit vítěze?

VŠ: Při vyhlášení vítězů již bylo všechno OK. Nejhezčí pocit jsem měl v průběhu posledního kola, kdy jsem již věděl, že jsem nachytal dost ryb a naši mi prorokovali zlatou. Najednou se mi prohnalo hlavou, co všechno jsem muškaření obětoval a bylo i trochu slziček.

MOL: Nečeká mistra světa ztráta motivace do dalšího závodění?

VŠ: Ještě je spousta závodů, které se dají vyhrát. Pro mě je motivace i další kolo naší první ligy - vždyť u nás doma je plno výborných závodníků.

MOL: A co oslava - byla?

VŠ: Ve Švédsku sice měli Gambrinus, ale za 15 švédských korun, takže žádná bouřlivá oslava vlastně ještě nebyla.

MOL: Děkujeme za rozhovor a přejeme další úspěchy nejen Tobě, ale všem našim reprezentantům.