Tento rozhovor má své kořeny v profláknuté pražské hospodě u Pinkasů a kromě vynikající plzeňské dvanáctky, kterou zde mistrně točí, stála u zrodu následujících řádek globalizace a technologický pokrok. Doba je již prostě taková a alespoň v mém případě v poslední době znám většinu muškařů mhohem dříve prostřednictvím internetu a mobilu než díky zážitkům u vody. Podobné to bylo před lety s Lubbem Ferryssonem, který byl hlavním tahákem večera u Pinkasů, a stejné to je i s partičkou vsetíňáků, které Lubbeho přítomnost v Praze vytáhla do naší metropole až z druhého konce republiky. Při povídání o norských lososech, švédských štikách, moravských bolenech, českých pytlácích a koštování zlatavého plzeňského moku jsem se poprvé dozvěďěl o rybářském klanu Steuerů. O tom, že mladší Pavel má medaili z juniorského šampionátu muškařů jsem něco málo věděl, ale fakt, že starší Milan je profesionálním vazačem mušek, jsem se dozvěděl až z cédéčka, které jsem si od Pinkasů odnesl. Každopádně slovo dalo slovo a dnes vám můžeme nabídnout první příspěvek, který jsme dali s Milanem a Pavlem dohromady a to dvojrozhovor, ve kterém se rodinný klan Steuerů představí. Příjemné čtení!

Kdy, kde a jak jsi začínal muškařit?

Muškařit jsem začal v sedmi letech se svým otcem. Byl to skvělý člověk, který měl rád přírodu a v rybaření nacházel absolutní pohodu a relaxaci. Začínali jsme se štípanými bambusáky a pruty značky SONA, které připomínaly spíše násady od smetáku a ničily naše zápěstí. Lovili jsme především pstruhy a tlouště na Vsetínské Bečvě a přítocích. Také na přehradní nádrži Bystřička. V těch letech končila na Bečvě sezóna posledního srpna a pouze členové, kteří měli odpracováno více než 60 brigádnických hodin, mohli lovit za odměnu, v říjnu a listopadu lipany na umělou mušku. Tato výsada se však týkala pouze dospělých členů. Pokud jsme byli u vody s otcem sami, půjčoval mi prut, abych si mohl také nějakého lipana ulovit. Svůj první, na tu dobu lepší muškařský prut značky SHAKESPEARE jsem dostal, až na patnácté narozeniny.

Když mě bylo asi 7 let. Otec říkal, že základ je házení. Vytáhl nějaký prut tak akorát pro mě ,myslím že to byl nějaký Byron . Vyběhli jsme nad vsetínský splav, že je čas se to naučit. Při přípravě nářadí jsem se podivil proč na konec návazce přivazuje něco co nemá háček a můj starostlivý otec přesvědčivě odvětil , že není blázen, aby mě nechal na pospas jedovatým háčkům Mirka Skalky.Tak to byla první zkušenost s muškařskou výbavou . postupně jsem prošel tvrdou, ale opravdu tvrdou školou muškaření, hlavně co se týká techniky hodu. No tenkrát jsem si připadal jak v obecné škole,ale dnes díky za to. Ze začátku jsem se hlavně věnoval malým potokům, které mě okouzlily a kde jsem se taky naučil přesnosti a trpělivosti, neboť zarostené přítoky jsou opravdu zkouškou nervů. Postupně jak jsem rostl mě taťka začal brát sebou na větší rybářské zájezdy, kde jsem se konečně právoplatně zařadil mezi muškaře.

Jak si začal vázat?

První mušky jsem začal vázat zhruba ve svých dvanácti letech. Byly to jednoduché vzory podle Zdeňka Šimka: Březnovka, Rudořitka, Oranžová koroptvička, Vrbovka, Rybářice. Asi o rok později si otec objednal přes pražskou rybářskou prodejnu sadu nymf, anglické výroby. Dvě z nich byly uvázány na dvojháčcích firmy MUSTAD. Podle těchto vzorů jsem začal vázat dvojháčkové nymfy, které byly velmi úspěšné ve spojení s muškařskou šňůrou české výroby, která, ač označena coby plovoucí, šla pod hladinu, jako kámen. Lovili jsme převážně ve splavech, proti vodě, pstruhy a lipany. V té době jsem začal jako žák a později junior závodit v rybolovné technice, za Vsetínskou organizaci. Zde jsem objevil krásu dlouhých a přesných hodů muškařským prutem. V těch letech byl velký problém sehnat kvalitní muškařské háčky. Pokud se podařilo někde pod pultem objevit krabičku mustadů, byl to svátek. Muškaření mne pohlcovalo čím dál víc a v osmdesátých letech minulého století se stalo mojí dominantní metodou lovu ryb. Od roku 1990 jsem začal vázat mušky profesionálně. Tehdy mne nejvíce lákalo vázání nových vzorů streamerových mušek. Začal jsem používat hodně barevných, až křiklavých materiálů. I přes kritiku zastánců „staré školy" se ukazovalo, že ryby na tyto podněty reagují pozitivně. Postupně jsem se začal zabývat muškařením na stojatých vodách, lovem netypických muškařských ryb, jako je kapr, bolen, štika, candát, okoun, hlavatka, parma aj. a vývojem mušek pro jejich lov. Z této doby mám nezapomenutelné zážitky na Liptovskou Maru, Dobšinskou přehradu, Oravskou přehradu a nádrž Stanovnica, kde jsem zažil začátky jezerního muškaření na „divokých rybách", z lodi a boatu. Na přehradě Dedinky, označované také někdy jako Dobšinská jsem se dvakráte setkal se Zdeňkem Šimkem st. Měl tuto vodu velmi rád a pokud mu zdraví dovolovalo, zůstával jí věrný. Při druhém setkání jsme společně lovili pstruhy z lodě a zaujalo mne, že již v té době používal k lovu duháků ostře oranžových a žlutozelených mušek, které nebyly nepodobné, dnešním ,,blobům".

Jako malý jsem se motal v kamrlíku, kde bylo království mušek a hledal nějaký materiál, který bych mohl použít na svoje pokusy. No a samozřejmě potom mě taťka předal během asi dvou let většinu svých znalostí a já jsem měl co dělat, abych si ty kvanta informací srovnal v hlavě. Co se týče muškaření a vázání mušek jsem se postupem doby duševně osamostatnil. Ale člověk se má pořád co učit a zkušeností není nikdy dost.

Věnoval jsi se někdy závodnímu muškaření?

Závodnímu muškaření jsem se věnoval zhruba deset let. Prošel jsem soutěžemi od divize, až po první ligu, včetně. Byl jsem účastníkem širšího výběru reprezentace pro M.S. Na závodním muškaření se mi líbily tyto věci: nutilo člověka neustále se učit něčemu novému, rozvíjet se a zdokonalovat, upevňovat disciplinu, vytrvalost a trpělivost. Nelíbila se mi ale přehnaná rivalita, až nevraživost, převážně ve vyšších soutěžích. Dále některé zákulisní praktiky, ale hlavně ztráta smyslu některých závodníků pro FAIR PLAY. Proto jsem od závodního muškaření odešel.

Ano otec taky závodil, ale nějak ho to potom bohužel odradilo, což se promítlo i na mém angažmá v závodění. Ale říká, že závodní činnost mu dala opravdu hodně a já jsem byl zvědavý, tak jsem to chtěl zkusit. Zázemí jsem měl u kluků z Rožnova s kterýma otec začal závodit, tak jsem měl dobrý odrazový můstek. Největší úspěch jsem zřejmě zaznamenal, když jsem se probojoval na MS juniorů 2005 a odvezl si z Vltavy 6. místo a bronzovou medaili v družstvech. Se závoděním v juniorské kategorii jsem začal docela pozdě, takže jsem stihl jen dva roky. Předtím jsem už asi tři roky chytal soutěže s muži a měl jsem odzávoděných docela dost závodů. Na můj věk si myslím docela úspěšně, takže jsem neměl problém se mezi juniory prosadit. Poslední dobou jsem ze závodnického světa tak trochu vypadl, protože studuji a s časem jsem na tom opravdu špatně, takže není čas na trénink a jsem rád, že si odskočím někam v klidu na ryby.

Kolik mušek za rok navážeš a jaké typy mušek vážeš nejčastěji?

Profesionálně vyrábím mušky od roku 1990. V posledních letech váži zhruba kolem 2-5 tisíc kusů mušek. V letech 1990 - 1997 byly roky, kdy počet vyrobených kusů přesáhl 10 tisíc. Pokud se týká typového složení, když pominu mušky vyloženě speciální, téměř každá kolekce obsahuje všechny základní typy mušek. Nejvíce mne ale vždy bavilo, zdokonalovat a vyvíjet nové vzory.

Dříve jsem se výrobě mušek věnoval docela dost . Nyní jsem rád, že si najdu čas a udělám si pár mušek pro sebe. Někdy tak trochu loupím z taťkovy krabičky. Ale samozřejmě, když nemám svoji mušku na návazci, tak jsem trochu nesvůj.

Co se ti na muškaření nejvíce líbí a co bys nejraděj změnil?

Na muškaření se mi líbí jeho různorodost, pestrost, možnost rychlých obměn, fyzická náročnost, dynamičnost, ladnost, objemová nenáročnost - čímž je myšleno množství potřebných věcí, které si sebou bereme k vodě, a základní fakt, že ryba je lovena na ručně vyrobenou umělou nástrahu, která je originální.
Na vlastním muškaření bych neměnil nic, je krásné samo o sobě. Přál bych si, jako většina z nás, změnu vztahů mezi lidmi, zejména změnu vztahu lidí k přírodě a rybám. Domnívám se, že by postačilo dodržovat zákony a chovat se podle starého indiánského pravidla : ber si z přírody jen tolik, kolik sám nutně potřebuješ. Realizace bude asi velmi složitá.

Lov ryb je jediná činnost kromě spánku kromě spánku, u které si duševně odpočinu, vyčistím hlavu a fyzickou námahu si nepřipouštím, protože jak je známo čas strávený na rybách se do života nepočítá. Akorát muškaření tomu dává další rozměr svojí elegancí a úrovní, proto bych na samotném muškařením nic neměnil. Snad možná jen rybáři by mohly nějak změnit svůj postoj, ale to je spíše otázkou společenských souvislostí.

Jaké jsou tvé oblíbené metody muškaření, jaké ryby rád lovíš a proč?

Pokud se jedná o muškaření, mám rád všechny styly a způsoby lovu. Velmi rád ale lovím na „dlouhou šňůru" se streamerovými, nebo mokrými muškami, a dále pak na stojatých vodách. Mám rád dynamický lov, při kterém je nutno manipulovat s délkou muškařské šňůry a oživovat nástrahu. Při lovu preferuji velké a bojovné ryby. Když pominu salmonidy, tak je to bolen, štika, candát, kapr, okoun, parma aj. Bolen snese srovnání pouze s duhákem, lososem a mořským pstruhem. Cením si na něm jeho bojovnosti, opatrnosti, divokosti a nevyzpytatelnosti.

Vyrostl jsem na krátké nymfě, takže rád chytám na lehkou krátkou nymfu, ale samozřejmě že si vychutnám lov na sucho a líbí se mě jemné chytání. A neopakovatelné zážitky taky přichází s lovem na streamera. Lov každé ryby je něčím specifický, takže nemohu říci, kterou rybu lovím nejraděj. Ale určitě preferuji ryby bojovné odlišující se nějakou zvláštností. Mezi takové ryby patří určitě divoký pstruh duhový. Extrémně výživný je ale lov netypicky muškařských ryb. Tam nikdy člověk neví jak dopadne a lov je plný nezvyklých situací a anomálií, nad kterými člověk musí pořád přemýšlet a pořád se učit něčemu novému. Tím míním například lov bolenů, kteří mě opravdu udivují svojí dravostí a bojovností. Myslím že je taky zajímavý lov naší asi nejnáladovější ryby a tou je candát.

Jaký je tvůj největší zážitek z muškařeni?

Velkých zážitků z muškaření mám mnoho. Mezi ty největší ale patří lov lososů a mořských pstruhů ve Skandinávii a ulovení 90 cm hlavatky na umělou mušku, s koncovým návazcem o síle 0,17.

Každý podařený rybářský den je pro mě zážitkem ale ten největší jsem doufám ještě nezažil. Ale určitě je velkým zážitkem ulovení nějaké velké ryby hlavně ve vztahu k poměrům, kde jsem ji ulovil. Prozatím byl největším zážitkem lov v Norsku a chycení svého prvního atlantského lososa v životě. Takové chvíle se nezapomínají.

Jaký je tvůj muškařský sen?

Svůj muškařský sen jsem si částečně splnil tím, že se muškaření stalo mojí životní cestou. Také opakovanou návštěvou Norska a lovem lososů, což doufám bude mít pokračování. Určitě bych zde zařadil muškaření na některé mořské ryby, konkrétně např. Tarpona.

Ještě se mě žádný nezdál, ale okouzlujících míst takzvaných rybářských rájů je na světě spousta jen mít prostředky. Takže můj největší sen je se dostat do těchto míst. Mám na mysli třeba sever Skandinávie.

Co bys řekl o rybářském umění svého syna (otce)?

Jsem rád, že můj syn jde cestou, kterou jsem mu nastínil již v době jeho dětství. Je výborným muškařem, závodníkem a vazačem mušek. Dělá mi radost po všech stránkách a doufám, že tyto znalosti a zkušenosti předá další generaci.

V muškaření je neuvěřitelně kreativní a nápaditý. Má neuvěřitelnou výdrž a disciplínu. Svůj úlovek si poctivě vydře a zaslouží a od vody chodí jako poslední. Pořád špekuluje, přemýšlí nad souvislostmi při lovu. Někdy možná ignoruje některé informace okolo sebe a spoléhá se spíše na svůj instinkt. Klidně bude házet den do kaluže, aby zjistil jestli tam není nějaká ryba.

Děkuji oběma za rozhovor!