V muškaření, stejně jako v každém sportovním odvětví, jde především o to se neustále zlepšovat a hledat nové výzvy. Každý z vlastní zkušenosti asi nejlépe ví, že žádný muškař nikdy nedosáhne absolutní znalosti a dovednosti a že jej vždy něco nového zaskočí nebo překvapí - a to je právě motivace k dalšímu "studiu" muškařské disciplíny. Nevím, jak vy, ale já osobně mám i po několika letech, co muškařím, občas pocit, že jsem vlastně pořád stále na začátku a že většina ryb pobrala rozumu o něco více než já.

Právě moje občasné pocity muškařské bezradnosti stály za rozhodnutím přihlásit se na muškařskou školu. Určitá nabídka muškařských škol na našem trhu již je, a tak dalším krokem nutně musel být výběr té pravé. Volba nebyla příliš dlouhá, neboť první inzerát, na který jsem narazil v časopise Rybářství byl od fy Klíma. K rozhodování přispělo i to, že jsem Jirku Klímu v té době již trochu znal z rybářských závodů - kromě toho, že působí jako trenér státní reprezentace (což jsem považoval za určitou garanci kvality), na mě vždy působil jako sympatický a klidný člověk (i když to částečně nekorespondovalo s tím, co jsem si o něm v minulosti přečetl na některých internetových stránkách).

Vzhledem k svému pracovnímu vytížení pořádá Jirka Klíma muškařskou školu pouze jednou za rok, většinou během června v jihočeském Rožmberku. Právě nabídka pouze jednoho termínu znamenala, že jsem na svoji účast musel čekat celý rok, neboť loňský termín mi nevyhovoval. Tentokrát jsem si však nechal pro jistotu všechny červnové termíny volné, včas jsem zaplatil i školné ve výši 1750 Kč a již tedy nic nebránilo tomu, abych v pátek 15. června uháněl směrem na jih.

Okolo šesté se již na parkovišti v Rožmberku začali scházet divní pánové s krabicemi a dlouhými tajemnými tubami, aby se záhy ubytovali v nedaleké ubytovně, spravované paní Příchovskou. Celý kurs začal velice pohodově - pivem a večeří v Rybářské baště, která se nachází u Vltavy kousek pod Rožmberkem. Tady jsme se měli možnost poprvé trochu seznámit. Celkem přijelo asi 15 muškařů z celé republiky, různého věku (včetně několika dítek) i různých zkušeností s chytáním i vázáním mušek.

Po večeři jsme obsadili "zasedačku" v ubytovně a Jirka Klíma začal se svým povídáním. Večer byl ve znamení především muškařského vybavení, povídalo se o prutech, šňůrách, háčcích a materiálech. Někdo může namítnout, že v této oblasti jej nic nemůže překvapit, což jsem si také myslel, ale opak byl pravdou. Pokud by vás zajímalo, jakou má trenér české reprezentace zkušenost s návazci z fluorocarbonu, k čemu se používá srst z angorské kozy nebo jaké pruty nám byly doporučeny pro různé rybolovné techniky, držte nám palce, rádi bychom některé informace se souhlasem Jirky Klímy uveřejnili.

První mušku jsme navázali ještě před půlnocí. Byla to Čarodějka - vlastně Rudořitka, obohacená o zlatou lametku. Později, v průběhu celé školy nám Jirka Klíma ukázal vázání všech základních typů mušek - od suchých mušek, přes mokré, nymfy, české bobše a streamery. Ve vázání jsme pokračovali i v sobotu dopoledne, kdy vázání bylo občas proloženo promítáním videokazet. Po obědě jsme se vypravili na místní fotbalové hřiště, kde jsme mohli shlédnout Jirkovu a následně předvést vlastní házecí techniku. Jirka Klíma se každému chvilku věnoval a ve většině případů i upozornil na chyby, které každý z nás při házení dělal.

Sobotní odpoledne a večer byly věnovány praktickému rybolovu - nutno však podotknout, že většina z účastníků se po shlédnutí základních rybolovných technik rozeběhla podél Vltavy, kde, jak jsme již věděli, byly vysazeni hladoví duháci. Večer se ještě vázalo a viděli jsme i takové speciality, jako například vázání epoxidové mušky na jezera.

Nedění program byl již pouze půldenní a opět se vázalo a povídalo. Muškařskou školu jsme zakončili obědem, po kterém však se ještě většina z nás "vrhla" na Jirkovu krabici s materiály a háčky, kterou jsme dokonale vyplenili, z čehož měly určitě radost obě strany.

Jaké je tedy celkové hodnocení muškařské školy? Myslím si, že nikdo z účastníků investovaných peněz nelitoval. Jirka Klíma se ukázal jako výborný "pedagog", o jehož odborných znalostech lze těžko pochybovat. Prostředí v rožmberském penzionu bylo jednoduché, ale zcela dostačující, jídlo a pití v Rybářské baště vynikající. Dobré bylo, že se kurz konal u Vltavy, která je u Rožmberku již větší řekou a při praktické části jsme se u vody nemačkali. Na druhé straně obsah kurzu byl zaměřen hodně všeobecně, především zkušenější muškaři by možná uvítali větší "specializaci" kursu. Je ale pravda, že specilizovaný kurs by možná neměl tolik účastníků, což by se možná projevilo i na jeho ceně. Každopádně však návštěvu muškařské školy každému doporučuji, ať již to bude škola Jirky Klímy nebo některá jiná. Napříště to ryby se mnou nebudou mít tak jednoduché.