Anglický výraz “Matching the Hatch” znamená ve volném překladu “Napodobování líhnoucího se hmyzu”. Většina Angličanů jsou staří konzervativci a to se projevuje i v muškaření. Na tekoucích vodách loví s muškou pouze pstruhy, lipany a nejraději na sucho. Když již sáhnou po nějaké mokré mouše nebo nymfě, pak si můžete býti celkem jisti, že se nebude jednat o žádnou divočinu, ale spíše to bude více či méně věrná napodobenina některého druhu hmyzu. A právě o tom "Matching the Hatch" je.

Jednoho letního víkendu se mi naskytla možnost navštívit rybářský spolek v městečku Cromford na řece Derwent v oblasti národního parku Peak District. Pro místní muškaře byl tento víkend sváteční. Sváteční především proto, že pozvání k návštěvě klubu přijal sám Charles Jardine, jedna z nejzajímavějších muškařských osobností současné Anglie. Nedivte se, pokud vám jméno Charles Jardin něco říká. Kromě toho, že mistrovsky vládne muškařskému prutu a rybařil na všech pěti kontinentech, je Charles Jardine znám především svojí publikační činností. Jeho knížka The Sotheby’s Guide To Fly Fishing For Trout patří podle mnohých mezi nejlepší muškařské knížky vůbec a Charles také pravidelně dopisuje do předních anglických i amerických muškařských časopisů. Navíc skvěle maluje a vůbec je velice příjemným společníkem.

A právě onoho víkendu debatoval Jardine s cromfordskými muškaři na téma Matching the Hatch. Na programu bylo i několik názorných ukázek z toho, jak jednoduše zjistit, jaký hmyz se ve vodě vyskytuje a také se vázaly vzory mušek podle hmyzu, který se v řece Derwent našel. Pokud máte již dost chytání na pětibarevné bobeše a chcete vyzkoušet lov na napodobeniny přirozené potravy ryb, pokusím se vám v nasledujících řádkách dát několik tipů, jak na to.

Nejdříve se samozřejmě musíme podívat na rybí jídelníček. Prvním krokem je průzkum vody a jejího nejbližšího okolí s cílem identifikovat potencionální rybí potravu. Začněme těsně nad vodní hladinou.

Jako první vás určitě upoutá pohyb a obrys přelétnuvšího hmyzu ve vašem okolí, z kterého lze zhruba určit, zda jde o jepici, chrostíka, brouka, tiplici či pakomára. Pro začátečníka to nemusí být nic jednoduchého. Proto je dobré si zapamatovat způsob pohybu, neboť ten může být pro daný hmyz v určité situaci charakteristický a lze jej dle toho rozpoznávat i na větší vzdálenosti. Jakmile tedy takovýto hmyzí rozruch spatříte, opatrně se k němu přibližte a z větší blízkosti dobře prohlédněte.

Jsme-li dostatečně blízko, tak takovýto poletující hmyz nejlépe rozpoznáme při pohledu oproti tmavému podkladu. Jako pozadí můžeme využít například kmen stromu, kamenný pilíř mostu nebo pobřežní vegetaci. Ve stínu vždy uvidíme hmyz lépe než na plném světle. V případě, že nevíme o jaký druh hmyzu jde, není nutné jej přesně určit, ale všimnout si především jeho tvaru, velikosti a barvy. Stejně důležitý jako pohyb nad vodní hladinou je i hmyzí aktivita v těsném okolí vody (traviny, keře, stromy), protože i suchozemský hmyz je často chutným soustem pro potočáka nebo tlouště čekajícího u břehu.

Identifikace poletujícího a suchozemského hmyzu je tedy relativně jednoduchá. Stačí především dobrý zrak. V našem průzkumu však musíme jít o něco dál, protože většina rybího jídelníčku se totiž nenachází nad vodní hladinou. Je to jako v restauraci, také nezkoumáte jídelní lístek pouze v sekci předkrmů. Posuneme se tedy o jedno patro níže a to na vodní hladinu a těsně pod ní. Především musíme najít trochu klidnější vodu, protože v proudné vodě by rybí pochoutky byly těžko viditelné. Neocenitelné jsou polarizační brýle, které nám pomohou odstranit odraz světla od vodní hladiny, ale ten pravý trik je především ve snížení naší polohy vůči vodní hladině. Zkuste pozorovat vodní život s hlavou co nejblíže hladiny. Sami uvidíte ten rozdíl. Všímejte si především hmyzu ve vodní blance (ať již živého nebo mrtvého) nebo těsně pod vodní hladinou.

Na prozkoumání střední části sloupce nám již zrak nebude stačit a proto použijeme jednoduchou technickou pomůcku. Tou je jakákoliv síťka, do které můžeme nachytat hmyz unášený proudem řeky nebo potoka. Takovouto síťku si lze buď draze koupit nebo levně zhotovit. Ideální je mít síťku takovou, aby ji bylo možné přehodit přes váš podběrák a pak takovýto nástroj používat jako "cedník". Pokud je hmyzu ve vodě dostatek, bude stačit chvilku podržet síťku proti proudu a rybí menu bude během okamžiku odhaleno. Jestliže se v toku vyskytují vodni rostliny, měli bychom se soustředit právě na ně, protože tady bude života určitě více než dostatek. Náš "cedník" nastavíme po proudu těsně pod rostlinu a vodní havěť z trávy jednoduše vytřeseme.

Poslední částí rybího jídelníčku je potrava ze dna. Ať již za pomoci síťky, kdy nohama zvíříme dno a unášený hmyz do ní zachytíme, či otočením několika kamenů a jiných utopených předmětů snadno zjistíme, co se toho dne servíruje. Nejčastěji to pravděpodobně budou nejrůznější nymfy jepic, larvy chrostíků, drobní korýši a jiní vodní živočichové.

Jak byl při svém průzkumu řeky Derwent úspěšný Charles Jardine, můzete vidět z obrázku. Mezi jeho úlovky byly nymfy jepic, malí blešivci, larvy chrostíků, pijavice a kdo ví co ještě.

První úkol – zjištění rybí potravy – máme tak zdárně za sebou. Teď zbývá už jen maličkost. Matching the Hatch. Jak se to Charlesovi podařilo, o tom vám povím příště.