K letošní první muškařské výpravě mě vyprovokovalo několik skutečností, mezi nimiž ty nejdůležitější byly asi následující:

- téměř letní teploty v polovině března
- špinavé čelní sklo mého automobilu (od v té době již mrtvého hmyzu)
- dva poděbradští muškaři, kteří na slepém rameni Labe tahali rybku za rybkou
- volný víkend

Vzhledem ke všeobecnému zákazu lovu jak na vodách pstruhových, tak i na vodách mimopstruhových jsou v druhé polovině března „otevřené“ pouze revíry, kde je povolen celoroční rybolov. Takovýchto revírů není mnoho, ale při podrobném studiu rybářského řádu se dají najít. Moje letošní volba padla na mimopstruhovou Sázavu 5, přesněji řečeno na Sázavu v Sázavě. Kdo malebné Posázaví nezná, pouze připomenu, že městečko Sázava se nachází asi 50 kilometrů za Prahou směrem na Brno (možná si vzpomenete z dějepisu na sázavský klášter a nebo jste také slyšeli o sklárnách Kavalier).

Na Sázavě 5 je podobně jako ještě na některých jiných úsecích mimopstruhové Sázavy dá lovit celoročně. Revír je domovem poměrně široké rybí osádky – především bílá ryba (tloušť, plotice, podoustev, kapr, parma, bolen, ouklej), okouni, občas i štika a vyjímečně i nějaký pstroužek, který se do Sázavy dostal z některého pstruhového potoka s větší vodou.

Nejlepší úseky pro muškaření se nacházejí vždy pod jezy, kterých je na Sázavě opravdu hodně. Poměrně užitečnou publikací je vodácký průvodce po Sázavě, kde jsou všechny jezy popsány i vyfotografovány. V blízkém okolí městečka Sázava je jezů několik a naše volba padla na jez přímo u skláren Kavalier. Až při příjezdu k vodě jsme si s kamarádem Kozlem uvědomili, že vysoké teploty posledních dnů způsobily rychlý rozklad sněhové pokrývky. Tající sníh zase zapříčinil o něco vyšší stav vody v řece, což se v kombinaci s prudkým zhoršením počasí nezdálo jako optimální podmínky pro rybolov.

Rybaření bylo dosti obtížné (umocněné našimi mizernými zkušenosti z mimopstruhovek) a během dvou hodin byla jediným úlovkem jedna slušnější plotice, která zabrala na růžového bobeše. Slovo dalo slovo a tak jsme se během chvíle ocitli na náměstí v Divišově, kde sídlí v jedné budově městský úřad společně s roztomilou hospůdkou (tomu říkám poctivá komunální politika). Po nezbytném doplnění tekutin a energie jsme si ještě zanadávali na ceny v pražských restauracích (ceny v Divišově byly podobné těm parlamentním) a vyrazili na obhlídku dalšího revíru, kterým byla Vlašimská Blanice.

Také na části revíru Blanice Vlašimská 1 a 2 je povolen celoroční rybolov. Rybí osádka je především plotice, tloušť, ouklej, kapr a štika. Na tomto revíru jsme byli s kolegou poprvé a vzhledem k časové tísni jsme místo intenzivního chytání již udělali pouze krátkou vycházku s prutem okolo říčky. Výsledkem byla opět pouze jediná plotice a pár fotografií.

Asi namítnete, že naše zahájení sezóny nebylo (alespoň podle výsledků) nic moc. Opak je ale pravdou, protože oba jsme si únik z každodenní reality výborně užili. A že nebylo moc úlovků? Co se dá dělat, třeba se poštěstí příště. Přeji mnoho úspěchů do letošní sezóny.