První polovina letošního ledna byla alespoň co se týče počasí milosrdná. Jarní teploty nás prostě vyhnaly k vodě. Ještě nikdy jsem sezónu neotevíral tak brzy, jako památného víkendu v lednu roku 2005. A stejně na tom byl můj věrný druh, srdnatý Kozel.

Páteční večer proběhl podle očekávání. Příjezd "Pražáků" na venkovskou usedlost (ubytování v bývalé veřejné telefonní stanici), celotýdenní únava padá s první sklenkou moravského vína a rozveselení vazači padají v době, kdy měrka na pětilitrovém demižónu odměřuje poločas a vzduch je již dostatečně provoněn dýmem vonícím po ostrově svobody.

Vstávání nebylo jednoduché.

Sobotní polední rybolov se uskutečníl na mimopstruhové Mži pod Milíkovem. S mimopstruhovou Mží mezi Milíkovem a Stříbrem jsme zkušenosti neměli, ale kamarád nám doporučil úsek pod jezy, že prý se tam dají nachytat jak pstruzi, tak lipani.

Bohužel stav vody byl dosti neutěšený, a tak se Kozel raději vymluvil na přetrvávající motolici a vodu sledoval pouze z povzdálí. Zkusil jsem pronymfovat pár slibných míst pod oběma jezy, ale bylo to rybářské trápení. První vycházka, první nula sezóny 2005.

V neděli padla volba na mimopstruhovou Úhlavu. V Úhlavě jsou prý lososovité ryby pod téměř každým jezem až ke Štěnovicím, které leží nedaleko Plzně. Námi zvolený úsek pod Klatovy měl být tedy lipanům a pstruhům přímo zaslíbený. Na rozdíl od Mže byla voda v Úhlavě mnohem čistší, i když také trochu zvednutá. Pod Klatovy (u Tajanova) má Úhlava ještě poměrně svižný spád, který brzdí až jezy ve Svrčovci, Každopádně pěkné hluboké tůně nám dávaly určitou naději, že se nula z předchozího dne opakovat nebude.

Hluboké tůně zcela zklamaly a po více než hodině nymfování na "tutových místech" jsme byli oba bez ryby. Protože se řeka začala hodně zklidňovat, rozhodl jsem se pro průzkumnou procházku s cílem najít jez u Svrčovce. Kozla jsem zanechal svému osudu někde nad soutokem Úhlavy a Drnového potoka. Zcela vyčerpán jsem došel k jezu, ale nálezem jsem příliš nadšen nebyl. Většina vody šla rovným kanálem přímo do asi 500 metrů vzdáleného mlýna a na původní koryto toho již příliš nezbývalo. Aby bylo ještě hůře, tak mi Kozel telefonem oznámil, že má na soutoku první tři ryby.

Co se však nestalo. Z pěti zoufalých náhozů pod jezem jsem měl v klidné vodě dva menší lipany a ještě menšího potočáka. Člověk je samozřejmě nepoučitelný a tak místo pokračování rybolovu v klidné vodě jsem učinil závěr, že se podívám, jestli není po proudu další jez. Tím se definitvně změnil můj rybářský den v den turistický.

Na Kozla jsem narazil na zpáteční cestě na zcela stojatém úseku na soutoku, kde se stále bavil chytáním lipanů . Jeho skóre na tomto jednom místě se začalo nechutně blížit desítce. Kozel lipany objevil při hledání místa k brození a jeho úspěšný způsob rybolovu mi popsal následovně:

"Úspěšnou muškou byl jig přivázaný na přívěsu. Návazec dlouhý asi dva metry. Úspěšnost byla lepší, když byl jig na pokraji viditelnosti, přibližně v hloubce okolo jednoho metru. Záběr byl vždy viditelný a tedy zásek poměrně snadný. Důležitý byl minimální pohyb jiga tak, aby muška pouze upoutala pozornost, ale nevyplašila. Záběr obvykle přicházel, když se jig zvedal ode dna pomalým táhlým pohybem. V podstatě jsem chytal jako na krátkou nymfu s nataženým návazcem." Jednoduché, ne?...

Na závěr jsem ještě vyzkoušel párkrát prohodit místo pod jezem v Klatovech u koupaliště (u budovy MO ČRS), ale bez úspěchu. Ze svojí první lednové rybačky jsem ale rozhodně zklamaný nebyl. Minimálně mám zase o čem přemýšlet...