Po zimě jsme vyrazili opět na Mži 6. Vyjeli jsme se Standou z Plzně autem v pondělí 6.6.2005, směr Pavlovice, za vše slibujícího, dusného počasí. Jindy bych asi auto hnal jako blázen, ale jelikož jsem právě obdržel po roce řidičák z "čistírny", tak jsem nohu na plynu zkrotil. Na ten den byly hlášeny vydatné srážky a prudké změny tlaku, takže vidina kroužků na hladině či divokých výskoků opravdových pstruhů byla opodstatněná. Se Standou jsme se shodli, že úseky u Ošelína jsou natolik vypytlačené a pro nás už tak notoricky známé, že to zkusíme u Pavlovic, a to konkrétně v zatáčce pod jezem. Průtok byl hlášen 41 kubíků za sekundu, podle mého odhadu ale teklo méně.

Rojili se světlí i tmaví chrostíci a olivové jepičky, takže universální chrostík Goddard na háčku 12 a 14 se stal optimální a úspěšnou volbou. Ryby, které jsem dostával, měřily od cca 10 cm až po míru. Šel jsem proti proudu a dával jsem si velký pozor, abych větší kusy nepoplašil, ale nebylo toho zapotřebí. I bez polarizaček bylo vidět, že mikrokolečka na hladině patří rybám spíše menší velikosti, především proudníkům. Standa mezitím také řádil na sucho a tahal rybu za rybou. Dostal pstruha ke třicítce, a to při prochytávání kaskády rychlých proudů pod místní výraznou zatáčkou. To už jsem se dostal k jezu a ryby přestaly sbírat z hladiny. Pod jezem jsem chytil pár kousků jakýchsi perlínků a tlouště. V náhonu jsem ovšem na nymfičku dostal mírového pstruha a Standa odpoledne pod jezem chytil pár malých pstruhů.

Vydal jsem se proti proudu a začal zoufalý cirkus. Rybí aktivita před bouřkou byla nulová. Strýmruju v nadprahových stojácích, ze zoufalství dokonce i plechařím a konečně dostávám na sucho pstruha v rychlém proudu a později i lipánka kolem 20 cm. S úspěchem se setkala moje taktika ponořených komářic a různých muchnic, které vážu coby free-style mé fantasie. Dostal jsem tak několik supermaketových duháků, což bylo příjemné zpestření. Všechny jsem vrátil vodě, aby stačili vyrůst.

Kochal jsem se pohledem, jak jsou listy okolních stromů doslova obaleny tmavými chrostíky a nad vodou majestátně poletují zelené májovky ve velikostech menších vážek. Nymfy nezabírají, strýmr je necháván bez povšimnutí. Májovky nic nesbírá a tak k večeru umírají přirozenou smrtí jakožto spent. Následuje dvouhodinová mizérie a řeka se mi ve své hezké tváři směje. Zkouším ryby vyhazovat na blýskavou suchou tipličku, ale nic. Říkám si, že to bude zase asi pěkný výprask - když v tom je na prutu bolen! Měří 4 cm, ale má už svůj charakteristický čumák. Na strýmr se mi najednou lepí okoun za okounem. Být to tak pstruzi, myslím si. Pak potkávám místního pytláka a ten se mi chlubí svými úlovky a detailně popisuje svůj naditý mrazák s monstrózními rozměry. O pořádného pstruha prý už nezavadil léta, a proto povolenku nekupuje.

Revír končí dlouhým stojákem pod jezem u osady Ústí. Říkám si, že zkusím třpytku. Vyhlédnu si tůň a chci podhodit větévku, která je nad ní. Navíjím a za malou třpytkou, kterou jsem si ochmýřil, se dělá velká vlna, pak záblesk mohutného těla a už je vidět klapačka. V tom třpytka stoupá do hůry na větévku... a ryba mává ploutví velkou jako chlapská dlaň a já mám sto chutí hodit prut daleko za sebe. Kapitální pstruh? Duhák? Tloušť jak ruka? Těžko. Pravděpdobně štika, kterých je zde hojnost - ale ta tmavší ploutev? Dodnes nevím.

Po patnácti minutách navazuji tedy spent jepičky a chytám jen samé malé rybky. Při zpáteční cestě se ještě pokouším ztrestat jez v Pavlovicích s náhonem, kde Standa chytil plotici. Chytám zde malé pstruhy a nakonec odjíždím z rozkvetlé louky se smíšenými pocity, mezi kterými ale převládá ten příjemný.

Co říci závěrem. Nejúspěšnější metoda lovu na Mži, při které se stojí v proudu se vztyčenou rukou a muška se nechá "tancovat" na vlnkách, se nevyplácela. Tentokrát toto tzv. "hajlování" selhalo asi kvůli čisté vodě, která na Mži asi není úplně to pravé ořechové, ale je lepší než listí, které někdy teče už od konce října - v něm si nezachytáte.

Mže je pěkná řeka - srdeční záležitost. Nacházejí se zde jak mrtvé úseky, tak třeba skvělá tůň s velkými lipany. Chytá se zde bílá ryba. Nahoře jsou štiky a dle mého názoru zde musí být i kapři. Nacházejí se zde také prázdné proudy a stojáky. Pytláky zde také potkáte - nalezl jsem smotek vlasce se systémem na těžko a jednoho potkal. Hospodařit na takovéto řece nebude asi žádný med. Kdo si sem však přijede zachytat a bude schopen řece odpustit některé její vrtochy, nebude litovat. Těžko tento revír srovnávat třeba s Moravou nebo Loučnou, ale přesto si zde zachytat lze.