Důležité informace o využití intermediálních šňůr při muškaření na tekoucích vodách.
Tohle téma píšu rád, protože sám velmi často a úspěšně intermediální šňůry při lovu na řece využívám. Pojďme se podívat na výhody a přínosy využití těchto pomalu potápivých šňůr. Prvně je třeba si říct, co je vlastně intermediální šňůra. Je to prakticky šňůra potápivá, která má potápivost menší, než je 3 palce za sekundu. Obecně šířená teorie o tom, že intermediální šňůra zůstane v nějaké hloubce viset ve vodním sloupci, je holý nesmysl. I tyto šňůry se stále potápí, ale více či méně pomalu.
Intermediální šňůry jsou především doménou jezerního lovu, ale pojďme si říct o tom, kdy a jak využít tyto šňůry na řekách. Asi bych celou kapitolu rozdělil na tři hlavní témata, a to streamerování, mokrá muška a nymfa. Nic jiného se s intermídami efektivně lovit asi nedá a pokud ano, tak jen v nějakých speciálních situacích.
S tématem streamerování jsou intermídy asi nejvíce spojeny. Stejně tak jsou s touto metodou lovu spojeny i klasické potápivé šňůry. Jak tedy správně zvolit potápivost šňůry, abychom byli maximálně efektivní? Zásadním faktorem výběru jsou dvě věci – rychlost proudu a hloubka sloupce. Nic víc není třeba. Samozřejmě, pokud je situace, kdy ryby z nějakého důvodu útočí na streamery na hladině, pak se situace mění, ale my předpokládáme standardní jev, kdy lovíme poblíž dna.
Na streamera lovíme vždy po proudu dolů. Tohle by mohl někdo rozporovat, ale v případě dobře provedeného lovu po proudu budeme vždy úspěšnější. Jak tedy zjistit, jakou šňůru volíme? Je tedy třeba vzít v potaz již zmíněné dva faktory. Čím rychlejší je proud, tím potápivější šňůru s ohledem na hloubku a naopak. Při streamerování po proudu nám na šňůře vzniká oblouk, který je žádoucí. Pakliže budete streamerovat na pomalém toku i přesto, že bude hluboký, a použijete příliš potápivou šňůru, pak budete muset rychle stahovat nástrahu, aby se nám nechytila za dno, a tím nedáte čas šňůře vytvořit právě ten žádoucí oblouk. Proto tedy je třeba kromě správně zvolené potápivosti šňůry zvolit i správný úhel házení vůči protějšímu břehu. V případně pomalého proudu můžeme stát dál od břehu a házet někdy i kolmo na protější břeh, přitom při lovu v rychlém proudu je třeba brodit blíže k druhému břehu a házet více po proudu tak, aby šňůra po náhozu vytvořila oblouk, ale ne tak velký a rychlý, že se šňůra nestihne zanořit do požadované hloubky. Intermediální šňůru tedy využijeme, pokud lovíme na streamera v mělčí vodě a nebo v pomaleji tekoucích úsecích. Tolik obecně k využití intermediálních šňůr při streamerování.
Mým nejoblíbenějším využitím intermídy je však při lovu na mokrou mušku v AFTMA 3. Dnes už výrobci tyto lehké AFTMA vyrábějí běžně, takže není problém je sehnat. Lov na mokro je velmi stará metoda a taky velmi účinná, obzvláště při lovu jelců, ale i pstruhů.
Při lovu na mokro házíme obdobně jako při streamerování, tedy šikmo na protější břeh po proudu dolů. Běžně a nejčastěji se tento styl loví se suchou šňůrou, avšak s plovoucí šňůrou řešíme několik problémů. Jednak se setkáváme s větší ztrátovostí ryb, což je způsobeno horším kontaktem s rybou při záběru, kdy ryba sebere mušku a oblouk na naší šňůře, která je na hladině, neudrží tento tvar, začne se rovnat a tím tak nějak různě "máme a nemáme" kontakt, než se celá šňůra srovná. Tohle řeší právě lehká intermediální šňůra, která při záběru zůstane přitopená pod hladinou, a rybu zasekneme přes oblouk, který však nemá tendenci rovnat se na hladině a zůstane ve svém tvaru o něco déle, než se ryba po záběru zklidní a tím ji udrží hezky v kontaktu při první fázi záběru. Poté se pomalu vyřeže a srovná. Ztrátovost ryb se tedy výrazně zmenší.
Druhou velkou výhodou je prezentace mokrých mušek. Je vyzkoušeno, že úspěšnost mokré mušky se výrazně zvyšuje, když dopadne na hladinu razantně a ihned se uvede do pohybu. Nejhorší tedy je, když mušku hodíme na hladinu lehce a nenarovnáme přitom celý návazec, takže po dopadu tam ještě nějakou chvilku zůstane nehybně. Fuj. Právě k tomu razantnímu dopadu je ideální využít váhy intermediální šňůry, se kterou se dá mnohem snáze takzvaně plácnout do vody i s muškou a navíc je taky snazší celý návazec při náhozu srovnat. Není však vhodné použít intermídu například v letních měsících, kdy je teplo a například jelci jsou najetí ve velmi plytké vodě, pak bychom byli s muškami příliš hluboko.
Třetí velkou výhodou při lovu s intermediální šňůrou je pozice mušek ve sloupci. Lehké intermídy nedostanou při aktivním lovu naše mušky někde do sloupce toku, ale pouze nepatrně níže pod hladinu, což bývá často pro jelce i pstruhy dostatečné k tomu, aby nástrahu poctivě vzali. Pokud nejsou tyto ryby dostatečně aktivní, pak často vidíme pouze výjezdy za našimi muškami, ale bez záběru. Obvykle je to otázka chladnějšího nebo horšího počasí, např. při dešti. Obzvláště jelci při dobré aktivitě mají rádi, když mušky dělají na hladině šípy, když jsou těsně pod povrchem, a je to žádoucí jev. Nechci tvrdit, že využití intermediální šňůry pro lov na mokro je všelék, ale je to velmi dobrá volba.
Mokrou (intermediální) šňůru lze na řece využít taktéž v kombinaci s nymfami. Toto využití není časté, ale v extrémní případech může přinést své ovoce. Obvykle se takto loví v hlubokých tůních na velkých řekách, kde nelze brodit. Hází se po proudu lehce šikmo a nymfy se nechávají vyvlát pod námi, kde se při dně pomalu osmičkují (velmi pomalé plynuté stahování v jedné ruce) směrem k nám. Často tímto způsobem ulovíme lipany, kteří se při brození rádi shlukují právě pod námi, kde je nohama prakticky krmíme. Když už tedy není rady na velké řece, je tato metoda dobrým způsobem, jak dostat nymfy k rybám a nějak rozumně je odprezentovat.
