Reportáž z 41. FIPS Mistrovství světa v muškaření 2022 Španělsko Asturias.
Páteční odpoledne. Právě skončilo poslední kolo šampionátu. Jsme napnutí, telefony modře svítí, sítě jsou zahlceny informacemi, vypadá to dobře, možná i skvěle. Vojta netrpělivě přechází, ví, že toto kolo mu vyšlo, snad jednička v sektoru za 15 pstruhů. Přicházejí další závodníci. Zatím nikdo nemá víc. A kluci z ostatních řek hlásí výborné výsledky. Co Finové, jak chytali, jak? Před tímto posledním kolem byli o pár umístění před námi na třetím místě, snad je dáme.
41. Mistrovství světa v muškaření se konalo od 25.9. do 30.9.2022 ve Španělsku v knížectví Asturias. Sever Španělska je velmi rozdílný od ostatních částí Pyrenejského poloostrova. Vysoké hory, velké množství srážek a z toho živoucí krásné řeky a říčky. Jejich počet je ohromující. Ve všech se vyskytuje pstruh obecný, do některých táhne i pstruh mořský a losos obecný. Pstruzi se částečně dosazují, ale většinou jsou to divoké formy přizpůsobené místním podmínkám. Jsou velmi plaší, jak kdyby selekční tlak na populaci dal přežít jen nejopatrnějším jedincům. Vždyť na severu Španělska se loví na mušky minimálně 500 let. Je to jedna z kolébek muškaření na světě.
Závody se konaly na 4 řekách a 1 jezeře či spíše duhákovém rybníku. Řeky měly rozdílný charakter. Největší je řeka Caudal, tekoucí v širokém, většinou regulovaném řečišti. Časté jízky se střídají s mělkými proudy a pod jízky jsou hluboké tůně. Voda ve všech řekách je křišťálově čistá, lehce modravě zabarvená. Piloňa je řeka tekoucí v mírně zvlněné krajině, charakterem podobná Svratce. Proudy se střídají s mělkými tišinami, kde přiblížit se nepozorovaně k pstruhům je skoro nemožné. Trubia je charakterem horská řeka, proudná, místy tekoucí v korytě vymletém ve skalách. Jámy jsou snad až bezedné, jen modravě prosvítající. Narcea je též horská řeka, obklopená bujnou vegetací. Byla nejtěžší řekou šampionátu. Přírodní populace pstruhů vyškolená generacemi muškařů dávala zabrat i největším mistrům. Jezírko Arenero lake je cca 5 hektarový rybník s poměrně velikou hloubkou hned u břehu. Maximální hloubka je 6m. Pro šampionát bylo vysazeno 4000 duháků ve velikosti kolem 30 cm.
Příprava českého týmu začala již na jaře. Antonín Pešek a Milan Čubík se vydali na průzkumnou cestu již v květnu. Navštívili všechny řeky a jezero Arenero, prozkoumali možnosti ubytování na trénink a vhodné mušky. Již z prvního chytání na řekách bylo jasné, že toto mistrovství bude opravdu těžké. Přes léto se dolaďovaly za podpory ČRS další nezbytnosti. Ubytování, pronájmy aut, povolenky a mnoho dalších věcí, bez kterých již dnes nelze uspět. Pobyt na šampionátu začal již týden před vlastním konáním závodů. Byl naplánován trénink na všech závodních řekách, pět dní se jevilo jako dostatečná doba. Tréninkové úseky však byly krátké, po tréninku několika desítek muškařů denně skoro bez ryb ochotných sebrat mušku. Sezóna lovu pstruhů v Asturias totiž končila již v polovině srpna, nikde kromě tréninkových úseků se nedalo lovit.
19.9. 2022 jsme se vydali ve složení Antonín Pešek (trenér a závodník), Tomáš Adam, Luboš Roza, Vojta Ungr, David Chlumský (vše závodníci) a Petr Barák (asistent trenéra, kapitán) přes Vídeň a Madrid do Ovieda. Cesta byla klidná, zavazadla včetně prutů dorazila v pořádku. Vyzvednutí aut a ubytování v Casa Pando proběhlo hladce. Ubytování bylo kouzelné, bývalá hospoda předělaná na penzion, umístěna v horské vesničce. Měli jsme zde dost prostoru jak na vázaní mušek, tak na sušení věcí a samozřejmě vaření.
1. tréninkový den: 20.9. jsme začali dopolední trénink na řece Trubia. Hluboko v údolí, skryta vegetací, tekla křišťálově čistá řeka. V ní místy balvany, hluboké bezedné tůně, klouzavé skály. Příchod k řece byl možný jen na několika místech, hustá vegetace propletená trnitým ostružiním nedovolovala volný pohyb. To platilo na všech řekách. Rozdělili jsme se po dvojicích a rozešli se. Cíl byl jasný, ulovit nějakého pstruha a vyzkoušet naše mušky. Začal jsem pod parkovištěm a postupoval proti vodě. Již po chvilce jsem viděl dvě sebrání pstruha pod skalkou. Řeka měla úplně jiný charakter než u nás. Koryto bylo místy vymleté ve skále, někde se dalo jít jen namáčknutý na klouzavé skále. A nikde nebyl vidět žádný pohyb ryb.
Pstruh, který sebral po mém prvním nahození, se někam ukryl. Prostě jiný level muškaření. Postupoval jsem proti vodě s muškou splávkem, pod splávkem jsem měl navázanou místní specialitu olivovou Perdigonku. A v jednom malém proudu se to konečně stalo, splávek zmizel a po záseku jsem konečně cítil odpor ryby, či spíše rybky. Pstruh 22 cm se zanedlouho třepal v podběráku. Ok, tak mám splněno. Úspěšná muška jde ještě jednou do vody a další pstroužek, malý roček. Že by to takto šlo, na hod? Ne, od té doby ani záběr. Úspěšná muška jde do krabičky a začíná kolotoč výměn mušek, suchá, nymfa. Již jsem bez záběru. Dohání mě Tomáš a hlásí 2 hodnotitelné pstruhy. Po chvilce vidíme v hluboké tůni stát Luboše. Hlásí také hodnotitelné ryby. Vycházím na silnici a koukám shora na Luboše. Vidím něco, co jsem nikdy za 35 let muškaření neviděl. V tůni jako v akvárku či na sádkách plave v kruhu více než 100 ryb. Od 30 cm do 70 cm. A mezi nimi Lubošovy mušky. Najednou se u dna zablýskne ryba kolem 50 cm a prchá po vodě dolů. Luboš má prut ohnutý k navijáku, přeci jen 3 AFTMA prut není stavěný na takto veliké ryby. Vlasec 0,13 mm nedává moc šancí, pstruh ví o kládách ve vodě a neomylně k nim míří. Po chvíli vlasec praská. Luboš dává silnější vlasec, ale ryba cca 70cm mu moc šancí nedává, tentokrát to bere po proudu dolů a po vymotání celé šňůry až na backing se osvobozuje. Jisté je, že jsou to mořští pstruzi, protože jsou i jinak zbarvení. Další teamy nám to později potvrzují.
Po 3 hodinách se scházíme u aut, každý hlásí nějakou rybu a byl i jeden vydrýsek, David po kameni pomalu doklouzal až do skoro 2 metrové hloubky. Zastavují se u nás různé teamy, Mongolové se hned ptají, kde je Luboš. Fotí se s ním, tak jako později mnozí další. Nechávají si podepisovat jeho knihu Flyfishing World. Je to naše globální muškařská celebrita. Ale všichni borci z našeho týmu tam mají muškařské přátele a známé. Je to až úžasné. Svět se opravdu změnil díky angličtině, všichni se domluví a to prolamuje bariéry.
Po rychlém obědě se přesouváme na největší řeku Caudal. Ta teče v údolí, které je hustě osídlené, jsou tam průmyslové závody, doly na černé uhlí, všude silnice, železnice, industrial. Ale řeka je krásně čistá. Teče v širokém korytě, s místními rozlitinami a hlubokými tůněmi. Na rozlitinách je velké množství místního druhu parmy či spíše parmičky zvané "Boga" a tloušťů. Rybky ve velikosti do 20 cm nám berou na hod. Tak toto nechceme. Přesouváme se do proudů, Vojta na nymfu dává 2 hodnotitelné pstruhy, David též uloví nějakou měřitelnou rybku. Na sucho jen desítky parem a tloušťů. Večeře, společné vázání mušek, spánek.
2. tréninkový den: Ráno jedeme na nejvzdálenější řeku Narceu a obhlédnout Lake Arenero. Narcea je řeka schovaná v hlubokém horském údolí, občas přerušena přehradou či jezem. Tréninkový úsek je pod městem Cangas del Narcea a má délku opět 2 km. Tak krátké úseky pro více než 100 závodníku a doprovodu jsou nesmyslné. Za celý den chytá měřitelnou rybu jen Tomáš a Vojta, ostatní loví malé rybky. Řeka je to však nádherná. Ve městě již na závodním úseku naštěstí vidíme poměrně velké množství aktivních pstruhů. Přejíždíme na Arenero Lake. Je to cca 5-6 hektarové jezírko obklopené živým plotem, zahloubené v údolíčku a na hrázi s hospodou, kde vydávají povolenky. Opět jen koukáme, trénink je zakázaný. Místní loví velmi úspěšně s tenkarou duháky kolem 30 cm, paní vpravo od hráze na kukuřici má také dost záběrů a občas nějakého pstruha vytáhne. Ryb je tady dost, motají se i u břehu. Vypadá to, že ke slovu přijde "francouz" a splávek. Ale až závod ukáže, že to bylo částečně nakonec jinak. Po návratu na Casa Pando večeře, vázání, spánek.
3. tréninkový den jsme jeli na již spíše nížinou Piloňu. Opět řeka místy zařízlá v krajině, lemovaná bujnou vegetací, ve městech a vesnicích ohraničená kamennou regulací. Křišťálově čistá, průtok tak kolem 1-2 m3. Rozdělujeme se, s Davidem míříme na konec tréninkového úseku. Vypadá to nadějně, na rozlitině je všude plno pěkných pstruhů. Ze břehu se však nedá nahodit, David opatrně vkročí do řeky. Žádná vlna, žádný ruch, přesto první pstruzi hned mizí. Po opatrném náhozu se skoro 6 m dlouhým návazcem mizí zbytek ryb. Tak toto bude něco. Postupujeme plížením proti proudu. David na sucho i na mušku splávek chytá pstruhy do 20 cm, žádný měřitelný. Já na nymfu jen lososí strdlici do 10 cm a obdobného ročka. Potkáváme kluky, mají to podobné. Tomáš na jedné hluboké tůni, kde v hlubině viděl slušné pstruhy, po výměně snad všech mušek z krabice též zůstává bez kontaktu. Nepomáhá ani tiché sezení u vody bez hnutí. Voda je absolutně křišťálová, i dle místních má malý průtok. Prý v takové vodě téměř nechytají, pokud to takto bude na závod, tak 1-2 ryby budou na 1. místo v sektoru. To bude dřina, za 4 hodiny chytání. Ještě se jedeme podívat ke škole, je tam závodní úsek. Sem tam rybu vidíme, jen dlouhá klidná rozlitina se nám moc nelíbí, zvláště Vojtovi. Jak to bývá, osud si s ním pohraje.
4. trénikový den jedeme zpět na Trubii. Luboš má nevyřízené účty s mořáky, chytá jen chvilku, protože mu berou na hod. Jsou to ryby do 45 cm, větší se přesunuly níže do výplachu z tůně. V jazyku stojí cca 100 ryb, mezi nimi pstruzi 70+cm. Občas to některý team zkusí, ale tyto ryby již moc neberou a pokud ano, se slabým vlascem je to krátký boj. Spíše se zde všichni zastavují a koukají na tu krásu. Nakonec tam již nikdo nechytá. Na jiných místech je to proti prvnímu tréninku pro nás lepší. Jsme u vody první, tak se nám daří na nymfy chytat ryby přes 20 cm, fungují olivové Perdigones a Sirupčíci. David vidí velikého pstruha, kterého v úterý chytil Devin z teamu USA. Zkouší ho přesvědčit, ale ryba je k muškám netečná a po chvíli mizí pod kamenem. Ze břehu pozorujeme pstruhy i přes 40 cm, ale chytit se nám je nepodařilo. Tonda chytá slušně pstruhy v hluboké tůni nad obrovskými balvany. Musíme se dostat k rybě tak, aby nás neviděla. Postupně přijíždějí další trénující závodníci a těch je nakonec snad více než ryb v řece. Balíme a jedeme vázat. Večeře, jak jinak a spánek. Je slunečno, teplo, na závod se předpověď počasí radikálně mění. Má občas pršet, ve čtvrtek celý den. To by mohlo být dobré, místní říkají, že výborné.
5. trénikový den na Piloňě jsme od rána. Chvílemi prší až lije. Pstruzi v dešti sbírají, ne však naše mušky. Na nymfy občas chytíme měřitelného pstruha. Vytrvalý déšť postupně přikaluje řeku, ve městě se k tomu přidávají splašky či spíše přímo odpady z WC. Hnojivo, možná až moc. Balíme se a jedeme přes Oviedo do Casa Pando. V Oviedu se neúspěšně pokoušíme koupit židličku v Decathlonu na jezerní závod. Kluci budou stát či klečet. To ještě netuší, že při říčních závodech budou klečet několik hodin. Není to za trest, je to za odměnu. Společné vázání, večeře, další vázaní, spánek. Je to už rituál.
