Jak vypadalo zahájení pstruhové sezóny na revíru Oleška 453 088 a jak jsem dopadl se svými novými muškami.
Pstruhovou sezónu 2004 jsem chtěl začít až v sobotu 17. dubna, protože se stejně jako asi většina rybářů nemůžu z práce uvolnit dříve. Velmi jsem se těšil na první nahození a na první ulovené ryby. Ta krása, kdy si člověk vychutnává pobyt v přírodě a kontakt s vodou, už mi po zimních měsících moc chyběla.
Ještě v pátek odpoledne jsem sháněl poslední chybějící vybavení – návazce, blešivcové háčky velikosti 8,10, 12 a nějaké jigy. Naštěstí se na mě štěstí usmálo a v prodejně Spin&Fly mě obsloužili i přesto, že oficiálně měli inventuru a prodejna byla uzavřena.
Po pracovním týdnu se musím vždycky pořádně vyspat, takže v sobotu jsem byl u vody až kolem 10 hodiny. V krabičkách jsem měl pěkně srovnané nově navázané mušky, na šňůře byl návazec nových vlasců, zkrátka vše byl připraveno. Rozhodl jsem se navštívit revír 453088, kde je Oleška trochu rychlejší a převážně pstruhová. V dolní části se stejně nesmí brodit a je lepší dominantní lipanovou obsádku nechat v klidu a neničit jejich trdliště. Už když jsem jel autem kolem říčky, trochu jsem znejistil tím neuvěřitelným počtem zaparkovaných aut všude kolem. Každý druhý človek byl oblečen do zeleného, na nohou měl broďáky a v ruce prut. Na mém oblíbeném místě naštěstí nikdo nebyl a mohl jsem v klidu zaparkovat.
Během oblékání do brodících kalhot kolem mě prošel místní třpytkař. Dali jsme se do řeči a dozvěděl jsem se, že v pátek to bylo mnohem lepší než dnes. Ryb bylo víc a rybářů méně. Dneska už to prý nemá moc smysl, od rána chytil 3 malé pstroužky a jinak nic. Na mouchu prý stejně nic nechytím, je ještě zima. Myslel jsem si své a šel ty svoje mušky přesto zkusit. Pomalu jsem obhlížel vodu a plížil se k tůňce, u které obvykle začínám lovit a která často hostí pstruhy i lipany. Žádná povrchová aktivita nebyla vidět, takže ke slovu přišla kombinace jiga a mokré březnovky.
Protahoval jsem vodu šňůrou, ale nic se nedělo. Postupoval jsem až k ústí tůně, kde jsem zjistil, že tu dneska nejsem první a asi nebudu ani poslední. Celé okolí bylo rozdupané holínkami, dokonce i dno říčko bylo celé rozbragrované. Navíc už jsem slyšel, jak přichází další rybáři. Rychle jsem vyklidil svoje stanoviště a šel to zkusit proti proudu. Situace se však opakovala u každého loviště. Pouze jsem nacházel důkazy přítomnosti jiných rybářů – utržené trojháčky s nástražní rybkou, rybí vnitřnosti apod. Po hodině a půl jsem se vrátil na parkoviště, které už bylo obsazené i dalšími automobily, a rychle odjel. Ještě jsem zvažoval spodní úsek Olešky – muškařit se dá i ze břehu. Ale když jsem přejížděl most v Bořkově, spatřil jsem rybáře nalevo i napravo od mostu. Raději jsem ani nepřibrzdil a pelášil domů. Takové rybaření mě nebaví.
Další víkend jsem měl moc práce a na ryby jsem se nedostal. Navíc se mi na Olešku po posledních zkušenostech ani moc nechtělo. Nicméně na následující víkend jsem slíbil kamáradovi, že mu předvedu muškaření v praxi. Proto jsme se vydali opět na stejné místo na Olešku. Tentokrát jsme byli skutečně sami. Hned na třetí nához na stejné mušky jako posledně skočil hezký lipan. To mě povzbudilo. Zanedlouho se nepravidelně začal na hladině hlásit i pstruh. Převázali jsme na suchou mušku a hned tam byl. A tak to šlo pořád dál. Pstruzi šli na sucho, lipani na jigy a blešouny.
To jsem si oddechl. Ryby dokazaly přečkat prvotni útok rybářů po zahájení lovecké sezóny a zůstaly v Olešce. Když jsem o tom přemýšlel déle, dospěl jsem k závěru, že na příští zahájení buď nepůjdu vůbec a počkám, až počáteční nápor opadne, nebo si vyhlédnu nějaký malý potůček, kde nebudou davy dychtivých rybářů.
