Třetí část reportáže z MS v muškaření 2021 ve Finsku.
Je úterý 10. srpna ráno. Kluci se chystají na náš ranní koupací rituál v jezeře pod chatou. Já ale vynechávám. Necítím se moc dobře a ze zkušenosti vím, že na mě zřejmě něco leze. Máme před sebou skoro celý den vázání a poslední odpolední trénink na jezeře. Dnes se totiž budeme střídat o jednu loď na dalším tréninkovém jezeře. První jdou Tonda s Ogarem, po obědě Koubič s Blonckou a já s Davidem až naposledy. Jsme domluveni, že si dnes nebudeme předávat žádné informace a že si ryby zkusíme každý sám za sebe na neznámém jezeře najít.
Celé dopoledne tedy věnuji vázání. Připravuji se jak na řeku, tak na jezero. Zkouším vázat jezerní mušky na různé druhy háčků, abych mohl naposledy vyzkoušet, ze kterých mi marény padají nejméně. Bohužel to ale ve finále nebylo úplně tak o háčcích, ani o tvrdosti prutu, ani o průměru vlasce, ale o něčem úplně jiném. To mi při závodě pak předvedl mladý Švéd, který měl s těmito při zdolávání kroutícími se rybami ze své domoviny bohaté zkušenosti. Kolem oběda se vrací Tonda s Ogarem a jediné info, které nám předají je, že si parádně zachytali a mluví o asi čtrnácti rybách na hlavu. Tak to bude asi masakr a konečně si s Davidem zachytáme. Připravím si tedy všechny věci a jdu si po obědě ještě na chvíli lehnout, protože mi je nějak čím dál hůř.
Ve tři hodiny odpoledne nás už Pejchy veze na jezero. Cestou nám ještě ukazuje aplikaci, ve které najdeme mapu jezera. S Davidem si mapu prohlížíme a snažíme se předem vytipovat vhodná místa pro chytání síhů. Hledáme hlavně místa s pozvolně měnícím se dnem a s hloubkou kolem třech metrů. Najít ale taková místa právě na tomto jezeře není vůbec jednoduché. Ještě jsem neviděl tak členité jezero, alespoň co se tedy dna a vyznačených hloubek na mapě týče. Po celém jezeře se mění hloubky jak na běžícím pásu. V jednom místě se uprostřed vytvoří podvodní ostrov s hloubkou kolem zmíněných třech metrů a kolem tohoto pomyslného ostrova voda strmě padá až k osmi metrům. O půl kilometru dále je na podobném místě uprostřed jezera hloubka čtyřicet pět metrů. Takže bez mapy, by to bylo naprosto nečitelné. Ještě s auta tedy voláme Blonckovi, abychom se dozvěděli, jak sem jim dařilo. A ono se jim také dařilo! Chytili prý každý kolem sedmi ryb. Neskutečný, říkáme si, konečně si zachytáme! Od Tondy jsme dokonce dostali kýbl, ve kterém jsme měli pár síhů dovézt k večeři. Je to prý totiž jedna z nejchutnějších sladkovodních ryb.
Čekáme na břehu jezera na kluky, které už v dálce vidíme veslovat. Pod takovou místní dřevěnou pergolou spí starý sob. David ho jde navštívit a zkouší si ho pohladit. Sob se vzbudí, protáhne se jako pes a plouživým krokem zmizí někde v lese. Nasedáme do lodi a vyrážíme. Proplouváme mělkou lagunou, kde je všude krásně vidět na dno. Vesluje David, protože já se cítím mizerně a začíná mi rýmička. S Davidem jsme se shodli na tom, že vyzkoušíme ten zmíněný podvodní ostrov, který se nachází kousek od kotviště. Jezero má na délku dobré tři kilometry a my nemáme tolik času, takže se neženeme zbytečně někam daleko. Když se blížíme k cílovému místu, všímáme si několika sbírajících ryb. A sbírají přesně na tom „pupku“, na který míříme. Tak jsme ty ryby docela rychle našli, říkám si. Teď to konečně začne! Čekám záběr každým hodem, ale ten nepřichází. Chytáme zase s intermídami a ověřenými černými lurkami. Ryby stále na klidné hladině sem tam seberou, ale jak se k nim s lodí přibližujeme, odplouvají od nás dál, než jsme schopni dohodit. Protože se rozfoukal a změnil vítr, volíme jinou taktiku. Otočíme se na druhou stranu a začneme házet po mírném větru směrem ke břehu k vodním travám. A v tom má David první záběr. A nic, ryba opět hned po záseku padá. Jsme už na to tak nějak zvyklí, takže nám na tom ani nepřijde nic divného. Je ale dobré, že ten záběr přišel. Musíme tedy být v rybách. Během následující hodiny se zesílí a znovu otočí vítr. Na hladině se dělají malé vlnky a ryby v tu ránu přestávají sbírat. Zkoušíme tedy protější břeh, který je skoro v závětří. Cestou vidíme, že ten samý drift, který chceme jet, jedou i Poláci, kteří tu trénují již od rána. To by mohlo znamenat úspěch. Chyba lávky! Ani my ani Poláci nemáme záběr. Čas plyne a my musíme rychle měnit místa a hledat ryby. David stále pádluje a já mu do rytmu smrkám 😊. Vyzkoušíme krátce ještě asi tři místa, ale v žádném z driftů nemáme záběr. Znovu tedy otevřeme aplikaci s mapou jezera a dochází na nejhorší. Líbí se nám totiž místo na samém konci jezera. Je to zátoka za ostrovem, která je široká a dlouhá asi tři sta metrů. Je tu pozvolné dno s maximální hloubkou kolem třech až čtyřech metrů. S Davidem se shodujeme, že když nebudou marény tady, tak nikde.
Už když vjíždíme do zátoky, potkáváme Belgičany s místním průvodcem. A pokud potkáte místního průvodce, je velmi pravděpodobné, že nejste na úplně špatném místě. Fouká lehký větřík a my se rozhodneme driftovat asi tak sto metrů od břehu přes celou zátoku. Driftujeme pomalu, neházíme daleko, pozorujeme hladinu a taky Belgičany, jestli chytají nějaké ryby. Po asi půl hodině chytá David prvního menšího síha. Konečně! Kyblík na síhy necháváme prázdný a doufáme, že nebudeme před kluky večer za blbce a že ještě nějaké větší k večeři chytíme. Po chvíli se poštěstí i mně a chytám malého síha, sotva dvacet centimetrů, který má moji lurku zboku tlamy. Bůh ví, jestli jsem ho nepodsekl. Je kolem sedmé večer a já zkouším nějakou jinou techniku, než tahání malých lurek. Navazuji tedy splávek a pod něj přivazuji dvě malé nymfy. Projíždíme kolem břehu s trávami, kde se mi to moc libí. Házím k němu a pozorně sleduji splávek. Ten se najednou zanoří, já sekám a na druhé straně se už klepe malý síh, který má do dvaceti daleko. V tomto driftu přichází ještě pár záběrů, ale jsou to zřejmě okouni, kteří u břehu v rákosí číhají na potěr. No, není to teda žádná sranda a přepadá nás trochu trudomyslnost, jak by řekl Jára Cimrman. Stále trochu fouká a David chce vyzkoušet i druhou stanu jezera. Chytá stále na intermídu, které věří. Já už nevěřím vůbec ničemu, tak zkouším potápku. Házíme a házíme. Já bez záběru. David občas nějaký kontakt má a nakonec mu to jeho neúnavné tahání přináší dalšího síha.
Kolem osmé večerní se vítr utiší. Hladina je jako zrcadlo a najednou to začne. Ryby v zátoce začínají pomalu sbírat. Není to tak, že by voda úplně vařila, ale sem tam je prostě sbírající ryba vidět, což je po tolika hodinách vcelku povznášející. David tedy převazuje na sucho a já zpět na splávek. Nebudu to prodlužovat, prostě nám to vůbec nežerou. Takže to tam ještě hodinu házíme a opět nám naše nálada dost klesá. Mně už se chce domů, protože mi je pořád blbě a po pravdě mě to už vůbec nebaví. Na druhou stranu tím ale nechci Davida nijak ovlivňovat, a když mi řekne, že by to ještě zkusil na ty lury, tak souhlasím a oba to ještě převážeme. Ryby už nesbírají a slunce zapadá za obzor. A v tu ránu jakoby těm síhům někdo řekl, že už je na čase opět žrát lury 😊! Protože jsme během následující hodiny měl každý několik záběrů a jestli si dobře pamatuji, tak jsme každý chytil dva nebo tři kusy. Celkem jsme tedy oba plus mínus na čtyřech marénách a já jsem rád, že jsme to tak dlouho vydrželi. V kýblu nemáme ani jednu rybu a jsme zvědaví, co nám na ten náš výkon kluci řeknou. Chudák David zase vesluje přes celé jezero. Za to mu chci tímto poděkovat, že mně nenechal ve štychu!
Od jezera jsme odjížděli až kolem půl jedenácté. Cestou jsme potkali několik sobů a stále nahlas přemýšleli, kde to jen ti kluci nachytali. Když jsme klukům předávali prázdný kýbl a řekli jim, že jsme chytili každý asi čtyři ryby, tak se všichni začali smát až za břicho popadat. Dělali si z nás totiž celý den srandu a na dnešním tréninkovém jezeře nechytili skoro nic 😊. Byl jsem vlastně rád, že si z nás tu srandu udělali, protože jsem se na to chytání celý den těšil a hlavně jsme s Davidem věřili, že ty síhy někde nachytáme. Kdybychom tomu nevěřili, asi bychom to tu tak dlouho nevydrželi.
Druhý den ráno mi už je fakt špatně, takže zůstávám na chatě, celý den do sebe láduju paraleny a vážu mušky do závodu. Kluci jeli na velkou řeku Kytkajoki, kde si skvěle zachytali na nymfy i na sucho. Zítra nás čeká stěhování na oficiální hotel, zahájení a losování.
