O lipanech ve Skandinávii, hlavně ve Švédsku.
Lipan (švédsky a norsky harr) je jedna z nejrozšířenějších ryb v severní Skandinávii. V jižním Švédsku a Norsku žije jen v několika lokalitách - v Norsku v řekách Glomma a Lagen i s přítoky, ve Švédsku v jezeře Vattern a v řece Klaralven (ta pramení v Norsku). V Norsku je další lipaní vodou až řeka Malselv na severu. Ve Švédsku začíná pravidelný výskyt lipana od řeky Dalalven asi 150 km na sever od Stockholmu. Potom se vyskytuje ve všech tekoucích vodách a ve většině jezer s výjimkou čistě vysokohorských vod na hranici mezi Švédskem a Norskem.
Lipan se také vyskytuje v Baltickém moři od města Sundsval na sever. Tento lipan táhne na výtěr do potoků a řek, ale na několika místech se také vytírá přímo v moři. Ve Finsku se lipan vyskytuje v celé zemi, ale nejznámější místa se nacházejí na severu kolem jezera Inari. Švédský lipaní rekord je 3,3 kg z jezera Rastojaure, norský 4,1 kg z území kolem jezera Jiesjavre a finský 6,2 kg. Ve Švédsku a Finsku je lipan populární sportovní rybou, v severním Norsku se považuje za plevel a za rybu, která se nedá jíst.
A jaká jsou ve Švédsku nejnavštěvovanější místa na lov lipanů (z jihu na sever)?
Začneme územím kolem jezera Rogen na švédsko-norské hranici, kousek na sever od zimního střediska Sarna-Idre. Je to národni park, ale možnosti na příjemné stanování zde najdete. Rogen je velké jezero, můžete si zde půjčit loď, ale dá se lovit i ze břehu. V okolí je větší množství menších jezer a několik říček. Zde je možné ulovit lipana až do 2 kg. Pokud se dobře pamatuji, je bývalý švédský rekord z těchto míst 2,4 kg.
Dalšími oblíbenými švédskými vodami jsou říčky Langan a Harkan, nacházející se severně od města Ostersund. Zde se vyskytuje velké množství lipanů do váhy 1 kg. Tyto řeky jsou velice populární a lehce dostupné, takže je tu poměrně dost rybářů. Díky tomu, že části řek jsou ”chyť a pusť” a na zbytku je regulace jak na minimální délku, tak na počet ulovených ryb, je zarybnění více než ucházející. Můžete se zde navíc ubytovat v kempu.
Dalšími dvěma pěknými říčkami jsou Vojman u městečka Vilhelmina a Juktan u městečka Storuman. Obě jsou dobře dostupné a rybí osádka je slušná. Hlavně Vojman se považuje za klasickou muškařskou vodu. Na Vojmanu nad jezerem Fattjaur je omezený počet povolenek a musí se o ně žádat již na jaře. Juktan mezi jezery Fjosoken a Overst-Juktan je ”fly only”. Jak na horním Vojmanu, tak na horním Juktanu se dá ulovit i pěkný pstruh. Lze zde stanovat na vyhrazených místech.
Na sever od městečka Sorsele tečou další dvě oblíbené řeky, Laisalven a Delikalven. Přístup k nim není nejlehčí. Laisalven je přístupná autem u výtoku z jezera Storlaisan a potom až u vesnice Bjorkliden. K Delikalven nevede žádná cesta. V těchto místech jsem delší čas pracoval, takže znám obě řeky dobře. V Laisalvenu je poměrně velké množství slušných lipanů, Delikalven je spíše pstruhová voda, lipana najdete jen v dolní části. Můžete zde stanovat nebo kempovat na soutoku řek.
Na sever od města Arjeplog teče řeka Pitealv. Bohužel tato velká řeka je těžko lovitelná bez lodě. Protéká velkými jezery a je hodně kamenitá. Známý švédský rybář Gunnar Westrin tvrdí v jedné ze svých knih, že zde ulovil lipana kolem 3 kg váhy. Také Ake Boden, známý, dnes již zesnulý rybář, píše o lipanech zde ulovených přes 2 kg. Nejlepší místa jsou u laponské vesnice Norra Bergnas a Heikka a proti proudu. U Norra Bergnas se vlévá do Pitealven menší říčka Arvasjokka. Ta je i s jezery Arvasjaure, Harrokk (harr = lipan) a přítokem Vuolakk velice pěkným místem na ulovení trofejního lipana kolem 2 kg. V přítocích Tuorponjokka a Keirkemakjokka se nachází velké množství pstruhů, bohužel menších velikostí. Dobrá fyzická kondice, stan a hlavně dostatek chemikálií proti komárům je nezbytností.
Další zajímavá místa se nacházejí na západ od městečka Jokkmokk. Jedná se o poměrně velké území, takže není možné popsat každé jezero nebo potok. Říčka Skieltanjokka je špatně přístupná, počet povolenek je omezen, ale vyskytují se zde jak trofejní lipani, tak i pstruzi. Řeka Parlalven (perlová řeka) se díky dobré péči Jokkmokkského rybářského klubu stala opravdovou perlou. Dobře přístupná, s úseky ”chyť a pusť” a ”fly only”, dává možnost ulovit lipana přes 50 cm a pstruha až do váhy několika kilogramů. V okolí se nachází i několik jezer s výskytem lipana.
Dalším místem k dobrému lovu je řeka Kaitum s přilehlým rybářským kempem Tuonajokk. Zde se chytají jak lipani, tak pstruzi a siveni alpští. Vyrazit sem sice musíte s plnou peněženkou, ale rozhodně se to vyplatí, rybolov je zde velmi pěkný. Jinak mohu doporučit řeku Kaitum, a to v místech od vesnice Skaulo na silnici Gällivare-Vittangi až k vesničce Killingi. Vede zde schůdná lesní cesta a asi po 30 km najdete ukazatel Laxselet, kde je pěkný přírodní kemp. Řeka oplývá slušnými lipany, pstruhy a také lososy.
Posledním zmíněným a asi úplně nejlepším místem na lov lipanů ve Švédsku je území na sever od Kiruny. Na této velké ploše, čítající cca 200 x 100 km, se nachází velký počet řek, potoků a jezer. Terén se střídá od lesního porostu typu taiga až po tundru. Na některých řekách a potocích je omezený počet povolenek a jiné řeky jsou ”fly only”. Švédský lipaní rekord je z jezera Rastojaure a jsou to vody, které nevidí rybář každý rok. U Rastojaure je rybářský kemp, jinak se akorát vandruje v tundře, takže stan, dobrou fyzickou kondici a prostředky proti komárům s sebou. Nabízí se také možnost nechat se dopravit helikoptérou z Kiruny, Ovre Soppero nebo z Idivuoma do míst, kde chce člověk chytat. Ale letecká doprava není levná.
V severním Norsku se lipan nevyskytuje ve všech vodách. Řeka Alta s přítoky má celkově dobrý stav lipanů, lipan se ale dá lovit jen v horním toku, který se nazývá Kautokeino vassdraget. Ve spodní části je Alta lososí řekou. V řekách, které tečou na sever, lipan chybí. Hojný je v řece Tana a ve všech přítocích a jezerech, které spadají do povodí. Tana se vlastně skládá ze tří hlavních řek, Jiesjokka, Karasjokka a Anarjokka. Na všech je dobrý stav lipanů. Bohužel rybolov ve Finmaksvidde, jak se severní Norsko nazývá, je omezen dosti komplikovanými předpisy. Naštěstí není kontrola moc přísná. Území kolem jezera Jiesjavre s jezery Liktja a Gasaddak, horní tok řeky Anarjokka a území na sever od vesnice Sirma, jezera Mienna a Guortejavre jsou asi ta nejlepší místa - pokud chce člověk ulovit lipana svého života, tak by měl zde. Všeobecně dosahuje lipan z jezera větších délek než lipan z řeky. Je zajímavé, že v jezerech, kde jsou štiky, žijí obzvlášť velké lipaní exempláře.
K lovu stačí lehčí 240cm muškařský prut a muškařská šňůra 3 na tekoucí vody, na jezera je vhodnější 270cm prut a šňůra 5 - 6 s ohledem na vítr. Nejčastěji se používá plovoucí šňůra, ale na jezerech se při špatném počasí uplatní i šňůra s pomalu potápivou špičkou. Návazec nemusí být extrémně dlouhý, 3m stačí, síla je vhodná do 0,20 - rybář nikdy neví, co zabere, jsou zde slušní pstruzi a siveni a na některých říčkách se vyskytuje i losos. S výběrem mušek to není složité, větší lipan se chytí i na rotační třpytku. Nejčastěji užívám nymfy Gold Ribbed Hares Ear a Black Martinez, suchou Europea12 a hlavně mokrou Heggeli.
Švédský profivazač Lennart Bergkvist přišel před několika lety s novým typem mouchy, kterou nazval Super Puppa. Váže se v různých barevných kombinacích. Důležité je, aby přední třetina těla byla tmavější než zbytek, například hnědá/béžová, tmavěolivová/žlutá. Na háček se uváže moucha typu palmer a potom se shora i ze spodu ustřihne, takže jediné, co zbývá, jsou štěty do stran. Pokud se muška namastí, sedí přímo na povrchu vody, jinak zůstává několik centimetrů pod hladinou. Je velice účinná, znám dost rybářů, kteří loví jen na ni.