Tento článek je částí seriálu Nebojme se muškaření, který byl poprvé uveřejněn v letech 2000 - 2002 v časopise Rybářství.

V minulém pokrčování jsme se seznámili s nejzákladnějším muškařským hmyzem - jepicemi ve všech fázích jejich vývoje a některými vzory umělých mušek, které je napodobují.

Dalším neméně důležitým muškařským hmyzem jsou chrostíci. Stejně jako jepice najdeme chrostíky téměř ve všech typech našich vod. Každý jistě znáte trubičkovité schránky slepené z písku, drobných kamínků, ale i větviček, malých schránek vodních plžů ap. Ty ukrývají právě larvu chrostíka, která si schránku vybudovala a žije v ní nalepená pod kameny, na potopených dřevech, vodních rostlinách, ale i volně ve štěrku dna. Rybáři lovící na plavanou mají často na larvy chrostíků, které říkají „dřívko“, „rákosník“ ap. velké úspěchy. Také muškaři si vážou napodobeniny larev chrostíků, ale nespokojují se pouze s nimi, a využívají všech vývojových fází tohoto hojného hmyzu, který tvoří významnou složku potravy ryb.

Podobně jako u jepic kladou dospělí chrostíci oplozená vajíčka do vody, kde se z nich po krátkém čase vylíhnou larvy. Většina druhů chrostíků, a jsou jich stejně jako u jepic desítky druhů, si staví již zmíněné schránky a po celý svůj larvální vývoj v nich přebývá. Několik málo druhů - pro nás nejdůležitější druhy Hydropsyche (hnědavá larva) a Rhyacophila (tmavě zelená larva) - žijí podobně jako larvy jepic volně, bez schránek.

Po určité době se larvy chrostíků zakuklí jako housenky motýlů a dokončují svůj vývoj v dospělého chrostíka. Rozenci deroucí se z kukel plavou k hladině nebo lezou po rostlinách a kamenech z vody. Při masovém líhnutí, které někde probíhá nejčastěji v průběhu června a za teplých a vlhkých letních večerů, mívají ryby pravé hody a muškaři krásné zážitky.

Vylíhlí dospělci mají dva páry velkých jemně ochmýřených křídel, která jsou v klidu složena jako stříška nad poměrně silným tělíčkem. Charakteristickým znakem jsou i dlouhá tykadla směřující dopředu z hlavičky. Vylíhlí nebo na hladinu stržení dospělí jedinci často „veslují“ po hladině a výrazně ji brázdí. To mnohdy vyprovokuje zvláště pstruhy k prudkému útoku.

Popíšeme a na obrázcích si ukážeme, jak si muškaři poradili s napodobeninami chrostíků. Začneme larvami volně bez schránek žijících chrostíků Hydropsyché. Vážeme je nejčastěji na háčcích s oble zahnutým ramínkem č. 14 - 8, které ještě někdy v hrudní části zatěžujeme ovinem z tenkých olověných drátků. Tělíčko uvážeme z tenkého béžového knotu, celý hřbítek překryjeme úzkým průhledným vinilovým proužkem a po celé délce naznačíme článkovaní tělíčka asi sedmi kroužkovacími oviny nejlépe tenkým mosazným drátkem nebo vlascem 0,20 mm. Hlavičku uvážeme z tmavohnědé nitě. Dobré je i přední část hrudi obarvit černým vodostálým fixem. Podobně vážeme i larvu Rhyacophila, jen použijeme tmavě zelený knot a článkování naznačíme silnějším utažením ovinů, protože je výraznější.

Zajímavou a někdy velmi účinnou muškou je napodobenina larvy chrostíka vykukující ze schránky. Světle žlutý svazek vláken chemlonu spečeme na konci nad plamenem a napodobíme tím hlavičku larvy. Pak jej přivážeme nad oblouček a kolem naznačíme nožičky ovinem kropenatého srpku z koroptve. Ramínko zatížíme olověným drátkem, více v místě u očka háčku. Celé ramínko pak ovážeme černo nebo hnědo bíle kropenatým knotem. Chloupky knotu pak sestříháme tak, aby připomínalo trubičkovou schránku. Na všechny uvedené napodobeniny larev lovíme při dně volným splýváním mušek.

Velmi účinnou muškou jsou rozenci chrostíků. Vážou se jich desítky variant. Popíšu vám jednu více-méně univerzální a jednoduchou variantu. Váže se na lehkých háčcích s mírně zahnutým delším ramínkem, tzv. housenkových. Tělíčko uvážeme asi z pěti měkkých stočených paprsků béžové barvy z letkového pera sovy, káněte, nejlépe ale z výra. Okroužkume je tenkým vlascem, aby bylo pevnější. Asi v jedné třetině délky ramínka háčku od očka přivážeme svazek pesíků ze zimní srnčí srsti špičkami dozadu tak, aby málo přečnívaly za oblouček háčku. Pak celý svazek ohneme k očku a uvážeme. Tím naznačíme zesílenou hruď. Svazek rozdělíme na dva sejně velké prameny a špičky ohneme dozadu dolů pod hruď. Tím naznačíme nožky i vyvíjející se křídla. Vázání zakončíme pevnou hlavičkou z hnědé tmavší nitě. To je vše. Muška dobře plave a můžeme s ní lovit na hladině. Když ji umístíme na přívěs a na konec dáme např. těžší larvu Hydropsyche, lovíme s ní ve vodním sloupci. Obě metody jsou velmi účinné.

Na závěr si popíšeme jednu variantu napodobeniny dospělce. Musím ale připomenout, že různé druhy chrostíků jsou různě velké i různě zbarvené. Tomu se musíme přizpůsobit. Proto, kdo loví často na dospělé chrostíky, musí mít v krabičce vzory malé na lehkých suchých háčcích č. 16 a postupně větší až na háčku č. 10, a to ještě v barvách od tmavě hnědé až černé přes skořicové, béžové a šedivé varianty. Také tělíčka mají chrostíci v různých barvách odstínu žluti a šedi. To je třeba si odpozorovat přímo u vody.

Dospělce tedy vážeme na rovných lehkých háčcích. Tělíčka si navážeme z málo smáčivých umělých vláken, např. z antronu. Křídla naznačíme tak, že postupně od středu tělíčka k hlavičce navážeme ve třech a čtyřech vrstvách husté svazky větviček peří CDC příslušné barvy a po dokončení je sestřihneme do tvaru chrostičích křídel. U hlavičky navážeme věneček nožek z kohoutího nebo koroptvího srpku. Kdo chce, může navázat i tykadla, ale ty spíš v překážejí v krabičce, než aby napomáhaly účinnosti mušky.

Mušky napodobující dospělce necháváme při lovu jak volně splývat po hladině, tak s nimi můžeme po hladině brázdit. Stojí za to vyzkoušet obě metody. Někdy přinese úspěch i trpělivé držení chrostíka po proudu na napnuté šňůře a návazci, aby poskakoval a třepal se na hladině. Skok vydrážděného pstruha je pak odměnou za trpělivost. Ostatně trpělivost je vlastnost, kterou nás muškaření a rybaření vůbec dobře učí.