Tento článek je částí seriálu Nebojme se muškaření, který byl poprvé uveřejněn v letech 2000 - 2002 v časopise Rybářství.

Naznačil jsem vám již dříve, že muškařit lze ve všech typech revírů a že touto technikou můžeme ulovit s větší či menší pravděpodobností téměř všechny druhy ryb. Vodní i některý suchozemský hmyz a jiní drobní živočichové jsou převažující složkou potravy pstruhů a lipanů, ale lákavým soustem i pro jiné ryby - dravé, všežravé i nedravé. Umělou muškou navíc už také dávno nenapodobujeme jenom hmyz, ale i jiné živočichy včetně rybek, pulců, pijavic, korýšů, dokonce třeba i jikry nebo kostka plovoucího chleba se dá muškou napodobit. Podstatné je, že se jedná o umělou mušku, tedy umělou nástrahu uvázanou na háčku a vyrobenou převážně z peří, srsti nebo jejich umělých napodobenin a nabízenou rybám muškařením, tj. pomocí muškařské šňůry s návazcem bez splávku a bez zatěžování olůvky ap. Mezi muškaření tedy nelze rozhodně počítat jakýkoliv lov na umělé mušky, např. lov s pomocí kulového plavátka , bavorského dřevíčka nebo broků či matky na konci návazce, ba ani lov muškařskou technikou, kdy je nástrahou malá třpytka, twister ap. Muškaření je rytířský sport a rytíř by měl dodržovat i nepsané, ale jasné zásady.

I tak je muškaření dostatečně pestré. Můžeme lovit „na sucho“, tj. nabízet rybám mušku plavoucí na hladině nebo v hladinové blance. Při lovu „na mokro“ vážeme mušku tak, aby se potopila a prochytáváme celý vodní sloupec. Při „nymfování“ lovíme spíše u dna nebo přímo tak, že koncová muška „brká“ o dno. „Strýmrování“ je způsob muškaření, kdy mušku po nahození přitahujeme pocukáváním rukou za šňůru a napodobujeme tak pohyb rybky nebo aktivního hmyzu či jiného živočicha.

Na různé způsoby lovu používáme různé mušky. Podle tohoto hlediska je také můžeme rozdělit. Jde o základní, i když velice hrubé rozdělení. Ani v muškaření není nic jenom „černé nebo bílé“. Je i řada přechodných možností. Nicméně tento základ by měl každý muškař ovládat.

Suché mušky vážeme z dobře plavoucích a nenasákavých materiálů a na háčky z tenčích a lehkých drátků. To proto, aby se muška udržela co nejdéle na hladině. Mokrá muška obvykle představuje již utopený hmyz, který klesl pod hladinu a je pasivně unášen proudem nebo v klidné vodě pomalu klesá ke dnu. Je proto vázána na těžší háčky a z měkčích i nasákavých materiálů. Nymfa zase nejčastěji napodobuje aktivní larvu vodního hmyzu v různé fázi vývoje, která z nějakého důvodu opustila svůj úkryt pod kamenem nebo ve vodních rostlinách a přemisťuje se jinam. Strýmr je umělá muška, která napodobuje rybičku, pulce či jiného živočicha plavoucího ve vodě a svým dráždivým pohybem provokuje dravé ryby k útoku.

Suchou muškou lovíme ryby, které sbírají potravu z hladiny. Prozrazují se charakteristickými kroužky nebo v peřejnaté vodě šplouchnutím. Bývají to hlavně lipani, pstruzi a siveni, všechny druhy jelců, plotice, perlíni, někdy i boleni. Mušku nejčastěji nabízíme tak, aby nerušeně, bez brázdění hladiny vplula do zorného pole ryby. Někdy naopak zabrázdění vyprovokuje rybu k razantnímu záběru. Mokré mušky vedeme v proudech i tišinách, necháváme je volně splývat, občas je můžeme oživit malým pocuknutím za šňůru nebo špičkou prutu. Nymfou lovíme nejčastěji v proudech tak, že ji nahodíme šikmo proti proudu, necháme klesnout ke dnu a splavit proudem pod sebe. Ve stojaté a klidné vodě nymfy velmi jemně a s přestávkami přitahujeme potahování šňůry rukou. Úlovek kapra nebo cejna nebývá výjimkou. Strýmry nahazujeme šikmo po proudu, necháme je splynout pod sebe a pak různou rychlostí přitahujeme. Často na ně lovíme dravce i ve stojatých vodách. Úlovkem kromě pstruhů bývá i štika, tloušť, okoun, bolen i parma.

Příště si začneme povídat o muškách napodobujících jednotlivé druhy hmyzu a dalších typech mušek a způsobech lovu s nimi. Základní dělení naznačené v tomto pokračování však zůstává stejné.