Reportáž z muškařských závodů Big River Race 2020.
Ještě za tepla report z mého letos prvního závodu 🏆
Tohoto asi největšího slovenského závodu, který se každoročně koná na řece Váh od Bešeňové po Ružomberok, jsem se naposledy zúčastnil v roce 2017. Tenkrát jsme si tímto závodem zpestřili přípravu na tehdejší mistrovstí světa konaném právě na Slovensku. S Lubošem a Igorem jsme tenkrát skončili asi na pátem místě. Je to totiž závod, při kterém dva z týmu chytají na jednom místě na společný boďák a třetí měří na místě pod nimi. Závod a prostředí mi už tenkrát moc líbilo a doufal jsem, že se na Slovensko ještě někdy podívám. Že to bude ale právě letos, to jsem nevěděl ještě ani týden před závodem! 😊
STŘEDA 12.8.
V podvečer se vydávám s kamarády na pár piv, když v tom mi přichází zpráva s nabídkou nahradit na BIG RIVER RACE v týmu MK Bojkovice nemocného Patrika Martince. Moc dlouho se nerozmýšlím, ptám se manželky, jestli se mi chce a v zápětí nabídku potvrzuji. Jelikož jsem ale skoro celý rok nevázal, bude příprava na závod trochu komplikovaná. Bude totiž třeba toho hodně dovázat.
ČTVRTEK 13.8.
Abych si to tolik nekomplikoval, beru na čtvrtek a pátek dovolenou. Celý čtvrtek pak sedím u vázání, přípravy a kontroly navijáků, návazců, apod. Tolik much, jako za čtvrtek, jsem za jeden den už dlouho neuvázal 😊. Naposledy snad asi poslední den před MS 2019 v Tasmánii. Večer se tedy cítím být skoro připraven.
PÁTEK 14.8.
Protože jsem chtěl ráno uvázat ještě nějaké suché, zvoní mi budík už v 6:00 hodin. Ten vzápětí vypínám a přeřizuji na 6:30. V 6:30 přeřizuji rovnou na půl osmou, to už by totiž mohlo s tím mým vstáváním klapnout 😊. Povedlo se a já konečně vstal. Mám tedy necelé tři hodiny do odjezdu. Vážu jako ďábel, probíhá poslední kontrola všech věcí, jdu se na chvíli proběhnout a v 10:30 nastavuji na navigaci Bojkovice, kde máme kolem půl třetí sraz s Lubošem a Víťou. Kdyby nebyla půlka D1 ve zúžení, mohl jsem si dojít ještě v klidu na oběd. V Bojkovicích přesedám k Lubošovi, nabíráme Keňu a vyrážíme směr Váh. Luboš se s tím nepáře, kecáme, a cesta tak pěkně ubíhá. V podvečer při zahájení závodu losujeme (ze zbývajících dvou boďáků), krátká zastávka v marketu a před devátou přijiždíme na ubytování, kde už na nás čekají Milan Čubík, Richard Hrdina a René Koops, tedy druhý bojkovický tým! Na pár piv za námi dorazil Igi Slavík ve svém pojízdném domě. Zbytečně to večer neprotahujeme a jdeme po půlnoci postupně na kutě. Já bych teda ještě chvíli seděl, ale protože jsem poslední roky rozumnější a rozumnější, jdu spát taky včas, protože ráno s Keníkem chytáme 😊.
SOBOTA 15.8.
B1, to je náš první flek asi 300 m pod mostem v Ivachnové. Je to proudná zatáčka s postupým výplachem do klidnější, ale stále dost rychle tekoucí vody. Připravuji si tři Superby – 390 s desítkou vlascem na splávek, 3100 s dvanáctkou na lehčí nymfu a 596 se čtrnáctkou na těžší nymfu a vetší ryby. S Keníkem volíme jasný postup. Jdeme od spoda, já prochytávám klidný a mělký nástupní břeh s muškou-splávkem proti proudu a Keník nymfuje ve výplachu. Když jsme ale po čtvrt hodině stále bez ryby, beru do ruky osvědčenou nymfu a jdu na to! Netrvá to dlouho a a poprvé sekám. Cívka navijáku se roztáčí a já se pouštím do „boje“ s duhákem, který nejprve vypadá jako půlmetrový, jak si se mnou pohrává. Tak velký však není, ale sílu má pořádnou! Už je skoro u mě a já tedy sahám po podběráku. Ihned potom křičím na Keňu a Luboše: „ Do p…, já nemám podběrák“! 😊 Tak tohle se mi ještě nestalo, abych do závodu nastoupil bez podběráku. Když si na tu situaci vzpomenu, musím se prostě smát 😊. Naštěstí to je týmový závod a tak ve spolupráci s Keníkem naší první rybu naštěstí podebíráme. Tento duhák 37 cm byl nakonec naší druhou největší rybou tohoto kola. S Keníkem pomalu postupujeme proti proudu a vždy se snažíme dojít od nástupního mělkého břehu přes silný proud k druhé straně, kde to za proudem pěkně stojí a já tam očekávám spoustu, ale opravud spoustu ryb. Očekávání se nepotvrzují a z druhé strany dáváme za tři hodiny asi jen tři ryby. Začínáme se tedy více soustředit na nástupní břeh a brodíme maximálně do půlky řeky. Já si občas udělám zbytečný výlet k druhé straně, kde se kromě jedné mé koupačky nic zásadního neděje. Mokrý sem ale pěkně. Postupně tedy přidáváme potočáky do 30-ti cm a taky malé, zřejmě zde na Váhu vytřené a bojovné duháčky. Jsou to opravdu krásné rybičky, ze kterých budou jednou stříbrná torpéda. Chytání nás baví, ryby berou, přidáváme nad očekávání, nikam se neženeme a skvěle se bavíme. Já se pořád snažím dostat z hlavního proudu nějakou větší rybu. Jeden duhák přes 40 cm mi hned po záseku a výskoku metr nad hladinu padá. Za asi deset minut poté ale přichází další, kterého už radostně zdolávám a s rozhodčím Leem Avdičem měříme 43 cm. Chvíli poté příchází naše nejsilnější chvilka tohoto kola, kdy s Keníkem dáváme za 4 minuty 4 ryby! Co dodat, parádně využitý flek a s přehledem zapsaná první jednička ze sektoru B. Luboše si pak u auta chvíli podáváme s tím, že máme jen 18 ryb, ale dlouho to nevydržímem, výsledek prozradíme a jedeme na oběd, kde porušuji svůj normálně vcelku zdravý jídelníček od A od Z 😊.
Odpoledne budu odpočívat při měření a do druhého kola na D2 nastupují Luboš s Keníkem. Toto místo pod Jamborákem patří k jednomu z nejsložitějších na sektoru D a já budu celé měření pěkně ve stresu. Ještě že jim měří Zdena Marek a bude mě co půl hodinu o průběhu druhého kola informovat. Když měli kluci po první hodině jen pár ryb (asi 3 nebo 4), byl jsem jak na trní a doufal jsem, že se bude jejich tempo zvyšovat. A tak se taky stalo. Kluci tam dali neskutečných 14 ryb a troufám si říct, že to je na tento flek úplné maximum. V sektoru vítězíme o 3 ryby nad mými kamarády z Plzně. Luboš během kola hlavně sušil, což mu prostě jde jak po másle a mimo jiné zdolal na devítku vlasec duháka 50- 😊. Já změřil za tři hodniny na fleku pod nimi jen jednu rybu. Ještě že se za mnou stavil Igor a mohli jsme tak probrat vše od hodinek přes obytňáky po hadry od Patagonie 😊.
Večer nás zve Milan na luxusní kachničku s variací knedlíků do Ivachnové, kde si všichni řádně plníme po našich výkonech pupky. Po večeři pokračujeme s pivy a rumy na našem ubytku, kam už se mimo jiné nikdy nevrátíme, protože mi pan domací naúčtoval za odložení věcí na volnou postel plnou její cenu za oba dny – asi bych mu doporučil pořízení alespoň jedné skříně do už tak maličkého pokoje. Nejdříve jsem promýšlel, jak se pánovi odvděčit, ale nakonec jsem se zklidnil, nenechal si zkazit večer a hlavně si nepošpinil karmu 😊. Jsme dnes opět nad očekávání rozumní a s Igorem náš večírek kolem jedné zakončíme.
NEDĚLE 16.8.
Z A2 nad mostem v Bešeňové máme víc než repekt. V sobotu se tu totiž chytili v každém kole jen 3 ryby a to tu nebyli úplná ořezávátka. My si ale v autě pouštíme naší oblíbenou motivační písničku od věčného Michaela Jacksona 😊 (They Don´t Car About Us) a nepřipouštíme si nic jiného, než třetí jedničku v sektoru, ať se děje co se děje! A to je podle mě to nejdůležitější, a to nejen při závodech: myslet vždy pozitivně a věřit v nejlepší možný výsledek! Poslední kolo nám měří Milánek Šenkýř, kterému chci ještě jednou poděkovat za jeho skvělý a férový přístup. Jeho kluci nad námi tou dobou taky bojovali o bednu! Takle se prostě chová správný a férový člověk. S Lubošem jsme před rozhodujícím kolem několikrát probrali taktiku, abychom na tomto těžkém místě neudělali žadnou chybu. Luboš začínal na posledních asi dvaceti metrech našeho fleku pod mostem, odkud se mimo jiné za tři hodiny skoro nehnul a trpělivě odchytával snad všechny v tom místě aktivní ryby. Luboš tam předvedl opět neskutečně trpělivé a přemýšlivé chytání, před kterým smekám. Já začal hned nad mostem a v plánu jsem měl se dvěma různými pruty a sestavami postupně důkladně prochytávát nástupní břeh, stejně tak jako prostředek Váhu. Kdo toto místo zná, ví, že se zde stále mění hloubka, a to v celé šíři řeky. Protože jsem zde takto ještě nikdy nechytal, musel jsem při chytání dost přemýšlet a snažit se co nejlépe číst vodu.
V sobotu se mi při chytání s Keňou dařilo vše, na co jsem sáhnul (kromě toho podběráku 😊). Dnešní kolo už takovou procházkou růžovým sadem nebude. Sedím si před začátkem na břehu, když v tom metr ode mě zaparkuje v čisté vodě menší potočák, kterému kouká hlad vyloženě z očí 😊. Než ale Milánek kolo odstartuje, je pryč. Sakra, první snadno chytitelná ryba pláchla! Chvíli tedy házím do jámy kousek před sebe a po pár minutách mě překvapuje první záběr od potočáka kolem 30-ti cm, kterého zdolávám. Tím mě ale mé „štěstí“ na chvíli opouští. Po chvíli totiž vidím ve vracáku vedle mostního pilíře dalšího potočáka, který pokukuje po něčem k snědku. Jakmile mu moje mušky proplouvají kolem hlavy, rychle se po nich ožene, ale háček bohužel nekončí v je tlamě… uf, to jsou nervy 😊. Posouvám se trochu výš, kde mám k mému překvapení zase záběr! Tohle už není potočáček, ale pěkná kobyla přes padesát. Chytám na jemno s trojkovým Superbem, dvanáctkou vlascem a šestnáctkou háčkem. S vysportovanou rybou si pomalu hraju, neustále jí povoluju, brzda bzučí a já doufám, že ji tímto jemným zdoláváním nakonec dostanu do podběráku. Každá ryba je zde totiž důležitá. Najednou ale tah povoluje a ryba nade mnou vítězí. To už si neříkám jen sakra, ale křicím na celé Slovnsko daleko horší věci 😊. Problém není ani v prutu, slabém vlasci nebo v rukách, ale v tom, že má šestnáctka háček na tyto velké a těžké ryby prostě krátký hrot a když se ryba otočí v tahu kolem své osy, háček si prostě vykroutí nebo vytrhne. Tyhle staré a opatrné ryby ale větší mušky na větších háčcích prostě moc nechtějí, a proto jsem se vydal touho riskantní cestou.
V tu chvíli netuším, že je přede mnou další prů..r, kdy mi ve vodě do pasu zapadne noha až nad kotník mezi dva ohromné a ostré šutry a já jí nemůžu vyndat. V tu chvíli je Milánek pod mostem u Luboše, který už má asi dvě ryby a kolemjdoucí po mostě mé „volání o pomoc“ neslyší. Mám v tu chvíli totiž obavu, že když se při vyndávání nohy přetočím a přepadnu do vody, už na Váhu zůstanu navždy. Hlavou mi probíhá film 127 hodin a i to, jakéže je na Slovensku číslo na hasiče 😊. Prut házím do trávy na břeh a asi pět minut pomalu kroutím nohou na všechny strany, zkouším ji vytáhnout, ale marně. Tenhle pocit bezradnosti bych nikomu nepřál. Pak si říkám, že prostě zaberu tak, že nohu vyndám nebo ji zlomím 😊. Zaberu jak při útoku na vzpěračský rekord a v tom mi noha z boty i z neoprenové ponožky povolí a vyjede z te pos…é spáry mezi šutry. Za ní pak povoluje i bota a neoprenová ponožka. Mám radost jak při jedničce ze sektoru!!! Tu mi ale za asi pět minut opět zkazí potočak chycený „na oko“, který mi před podběrákem padá. Řikám si, že to snad už není možné. Tak težké místo a já mohl mít po první půlhodině místo jedné zapsané už ryby čtyři. Nevadí, jdeme dál!
Stav našeho týmu po půl hodině je tedy 3 tři ryby, což je v porovnání s předchozími týmy prostě super, i přes ty moje peripetie. Luboše nechávám dole a posouvám se pomalu nahoru. Chytám převážně břehy, protože zabrodit se tu moc nedá. Uprostřed řeky přichází razantní záběr a následuje boj se starým duhákem, který pro tentokrát končí vítězně pro mě. Milda přibíhá z poza mostu, měří a já mohu pokračovat. Cestou proti proudu k začátku našeho místa každých ca dvacet minut přidám jednu rybu. Cestou mi ale opět stejným způsobem jako na začátku padají dva velcí duháci 50 – 60 cm. Potvrzuje se mi moje teorie, proč velké ryby z malého háčku v silném proudu padají, když mi pokaždé na háčku „zbyde“ kus kůže z jejich tlamy. Záběry to byly krásné, stejně jako ten boj, ale ještě lepší by bylo, kdyby ty kobyly skončili v podběráku 😊. Máme necelou půlhodinu do konce a v boďáku dohromady 14 ryb. Luboš v tu chvíli bojuje s dukákem kolem 65 cm chyceným na strýmra. Zažívá ale stejnou bezmoc jako já, když ho ryba po chvíli přepere. Jestli jsou někde opravdu silné ryby, tak na Váhu. Já v tu chvíli už za žádnou cenu nehodím své mušky na prostředek řeky, protože vím, že to stejně nemá s tímto jemným náčiním cenu a ochytávám si tedy radší měnší ryby ve břehu. Dostávám se k nadějnému proudku. Zabrozuji asi pět metrů do vody a chytám do nástupního břehu. Zjemním mušky i vlasec. Na dva náhozy mám dva záběry. Jednoho duháčka 14 cm pouštím, meříme totiž od 15 cm. Posunuji se a pečlivě místo prochytávám. Nebudu to protahovat, přidávám za dvacet posledních minut závodu 4 důležité ryby a s Lubošem nakonec skončíme na 19 opravdu vydřených rybách. A tomu já říkám závod jak se patří, protože takhle infarktové tři hodiny jsem už dlouho nezažil 😊.
Třetí jednička nám zajistila vítězství 🥇!!! Máme jednoduše radost, jak jinak 😊. Na pomyslnou bednu se tak odpoledne během vyhlášení výsledků postavíme vedle dvou domácích týmů, složených z části ze slovenské muškařské reprezentace. Chtěl bych ale zmínit i skvělé výsledky našich kamarádů z Čech. Na čtvrtém místě se totiž umístil tým Trio Morava (Milan Šenkýř, Radek Závodník a Tomáš Šrámek) a na pátem pak Fly Fishing Team Pilsen (Lukáš Stupka, Honza Kasík senior a junior), kluci, kteří jsou závody takřka nepolíbení a páté místo na tak prestižním závodě je prostě velkým uspěchem! Ještě jednou všem zmíněným týmům gratuluji 😉.
Děkuji hlavně svým parťákům, se kterými mi bylo opravdovou ctí chytat, pořadatelům za přípravu závodu a všem sponzorům za ceny.
Za fotky děkuji Igimu:
https://instagram.com/igi_flyfish?igshid=1lq2todocq90q
a Ríšovi 😉
Ps: Igi, máš pravdu, tu hubu u toho chytání fakt křivím 🤣