Rozhovor s nepřehlédnutelnou personou českého muškaření Igorem Slavíkem.
Tentokrát pozvání přijal můj dlouholetý kamarád, skvělý muškař a ještě lepší fotograf Igor Slavík.
Igor žije rozmanitý život plný rybaření, cestování, focení, podnikání a srandy. Nejednou jsem se jím nechal inspirovat a zažil s ním již mnoho nezapomenutelných historek. Aktuálně jsme společně ve velmi zajímavé sázce o výlet na Traun a já jsem zvědavý, jak sázka ke konci roku dopadne.
Igor se pohybuje ve světě závodního muškaření již 20 let. Za tu dobu stihl spoustu závodů vyhrát, zůčastnit se ME jako závodník, MS jako manažer, několik let dokonce spravoval oficiální závodní žebříček ČR a v neposlední řadě založil s Lubošem Rozou webové stránky, ze kterých čerpá informace nejeden muškař.
Igi, stejně jako každého již zpovídaného muškaře se chci zeptat i Tebe, jak a kdy jsi se k muškaření vlastně dostal?
Docela pozdě. Až ve svých 28 letech. Byl jsem na kurzu u Jirky Klímy na Vltavě. Proto asi Vltavu tak miluju. První rybu jsem chytil před Rybářskou baštou Franty Kůrky.
Kde jsi v Tvých muškařských začátcích chytával, jakým způsobem a jaké ryby nejčastěji?
Na Svratce, Svitavě, Oslavě, Jihlávce. Určitě hodně suchá, něco mokrá, ale taky už klasická česká nymfa. Nejčastěji tlouště. A láska k nim mně zůstala.
Co se od těch začátků podle tebe v muškaření změnilo a jak ho vnímáš nyní?
Nové materiály - začalo se víc používat cdc a hlavně přišel “francouz”. Ten vlastně změnil všechno.
Já tě mám zažitého jako skoro ortodoxního „suchého muškaře“. Vím, že tvoji nejoblíbenější muškou je Rockerka, která patří mimochodem i k mým nejoblíbenějším vzorům. Vím, že Rockerka, její podoba a jméno je spjato přímo s Tebou a s Tvojí manželkou. Jak to tedy tenkrát bylo?
Je zajímavé, že mě vnímáš jako ortodoxního „suchého muškaře“. Já se tak totiž vůbec nevidím. Střídám styly. Nemám úplně jeden jediný zamilovaný. Spíš mám vždycky období, kdy se do nějakého stylu zblázním. Rockerka je můj dar muškařskému světu . Koncem minulého tisíciletí (to zní jako že hodně dávno) jsem chtěl vytvořit jednoduchou, plovoucí mušku. Tak jsem namotal cdd do smyčky, omotal holý háček a bylo. Červená hlavička z nitě a tip z krouceného modrozeleného flashe. Nic složitého. A pak Sabce říkám: “Každá správná muška má mít svůj název.” A ukázal jsem jí rozčepýřenou mušku. A ona na to: “Vypadá jak Tina Turner, říkej jí Rockerka.”
A teď se s ní chytá od NZ - Cory ji miluje, přes Tasmánii, kde jí dělá reklamu Martin Dr.Oz, až po BC, kde ji používá Clint. A jak sám říkáš, i Ty ji máš v krabce. Mám z toho radost.
V posledních letech tě vidím často lovit štiky. Jaký je tvůj poslední úspěch?
Naposledy jsem byl včera. Pár jsem jich dostal. Jak jsem psal výš. Vždycky mě něco chytne a prostě musím. Jinak jsem si nedávno posunul osobák na 80 cm na pstruhové Vltavě, v pravé slunečné poledne. Na metrovku stále čekám.
Jaké vybavení vlastně používáš na lov štik? Máš nějakého oblíbeného strímra?
Prut od Hanáků Supeb Sea Trout 8100, což je nekompromisní nabíječka a přitom dostatečně lehký prut, abych s ním vydržel házet celý den a několik dnů po sobě - to vím, protože jsem jej měl loni na Kamčatce a obstál i tam. Naviják mám jednoduchý Hanák Competition Lake 68. Tady je fajn, že jsou k němu 3 plastové cívky v ceně a to je přesně ten počet šňůr, co nosím na štiky.
Strímr oblíbený nemám. Osciluji mezi RedHeadem, Oranž BunnyBugem nebo štičím speciálem ze svěráčku Honzy Vendera.
Jaký máš rekord co do počtu za jednu vycházku a co do maximální velikosti?
Rekord je 11 štik za den. Osobák je již zmíněných 80 cm.
Chytil si při chytání štik na českých vodách i nějakou jinou trofejní rybu? Jakou, kde a na co?
Vždyť to víš!!
Vím no . A myslím, že o tohle se s námi prostě musíš podělit
Jj, zadařilo se mně na Vltavě chytit potočáka velikosti 67 cm. Byl to šílenej den, sněžilo, pršelo, bylo hnusně. Se Štrůdlíkem a Honzou jsme se snažili vymodlit byť jediný záběr. Absolutně bez úspěchu. Až pak za x hodin to přišlo. Na obrovský strímr, na lano, protože 54 fluorocarbonu se silon říkat nedá. Záběr seděl, ryba rotovala u dna. Nejdřív jsem si říkal, že by to mohla být obrovská parma, ale když jsem uviděl tečky, tak mně spadla brada. Jezdím po celým světě, na Zélandu 3x a svého největšího potočáka nakonec chytnu doma.
Kdyby ses mohl právě teď ocitnout v jakoukoli roční dobu na jakékoliv české řece, kde by to bylo, na co, jak a jaké ryby by si chytal?
Vltava - mokrá do břehu, Tuleňovka, Kočí - potočáky.
MP Svratka - suchá do břehu, Rockerka - tlouště.
Metuje - nymfa, Sirup a Promotávka - lipany.
Vím, že hodně cestuješ mimo ČR a to nejen za rybami. Kdy a kde jsi v zahraničí chytal poprvé? Jaké si měl z toho chytání v zahraničí tenkrát pocity a zážitky?
Pokud to mám říct upřímně, tak to bylo na Slovensku. I když právě Slovensko jako zahraničí pořád neberu. Narodil jsem se v Československu.
Bylo to někdy kolem roku 1999, Váh. A chytání na Slovensku je vždycky skvělý. Žádná jazyková bariéra, historické vazby, navíc jsem z Moravy, což je na Slovensku vždycky výhoda.
U toho cestování ještě chvíli zůstaneme. Určitě by nejen mě zajímalo, v jakých zemích si už vlastně chytal? Zvládl by si je vyjmenovat i chronologicky?
Slovensko, Švédsko, USA, Rakousko, Dánsko, Norsko, Polsko, Irsko, Chorvatsko, Slovinsko, Thajsko, Itálie, Španělsko, Německo, Nový Zéland, Kanada, Rusko - 17.
To je vlastně docela málo, když jsem celkově navštívil zemí 50. Ale ne všude jsem měl sebou rybářské vybavení. Plusáky se samy nenasbírají.
A kdyby si měl vyjmenovat tři tvé nejoblíbenější destinace na světě, které by to byly? Mohl by si u každé z nich krátce definovat, proč je právě tato země pro tebe „muškařsky“ nejzajímavější?
Nový Zéland - velcí divocí potočáci a duháci, nádherná krajina, moje druhá rodina v Gisborne.
Kanada - Britská Kolumbie, možnost chytit steelheada, nádherná příroda, fantastičtí kamarádi - Clint & Brandon.
Rusko - Kamčatka, lososi, medvědi, jeden vulkán vedle druhého, divoká příroda, asi nejdobrodružnější výprava, kterou jsem zažil.
Kde v zahraničí bylo chytání z Tvého pohledu úplně nejtěžší a proč?
Asi ta Kanada - Britská Kolumbie. Ale to bylo hodně tím, co jsem si vybral za rybu. Chtěl jsem chytit steelheada a tomu se říká “ryba tisíce náhozů”. A ono to tak opravdu bylo. Jel jsem tam s tím, že nachytám spousty steelheadů. Nakonec to byl boj o jedinou rybu. 10 dnů intenzivního chytání, 4 záběry, 1 ryba to urvala, dvě spadly a jednu jsem zdolal. Když jsem to říkal místním, tak mě plácali po ramenou, jaký jsem pašák. Já byl trochu zklamaný, ale s odstupem a s dalšími informacemi hodnotím tuto výpravu za úspěšnou.
Na druhou stranu třeba Kamčatka byla taky těžká. Ale měli jsme velký štěstí. Na počasí, na ryby, na medvědy a hlavně nás byla skvělá parta. Parťák Franta Hanák je už roky prověřený, spolehlivý. A další kluci Míša, Jirka, Zbyňa, Víťa, Jarda taky obstáli na jedničku.
Máš v hlavě právě plán na nějakou další cestu? Kam by to mělo být a jaké ryby tam budeš chtít chytit?
Plány jsou. Jen je teda hatí covid. Chybí mně odškrtnout Jižní Amerika, na tu se už delší dobu domlouvám s bráchou, který tam přes naši zimu jezdí na závody. Takže Chile, Patagonie. A pak nějaký mořský chytání. Myšleno teplý moře. Maledivy nebo Belize, Honduras. Takže GT, bonefishe…
Kdo tě zná, ví, že jsi mimo jiné i skvělý fotograf. Kde si se vlastně naučil tak skvěle fotit a co fotíš toho času nejraději?
Fotím dlouho. O hodně delší dobu než muškařím. Zpočátku jsem fotil hlavně dokument. Lidi, ulice a tak. To mě moc bavilo. Zažil jsem ještě “analog”, tzn. film, vývojka, ustalovač. Když jsem s focením začínal, tak jsem jednou na ulici oslovil Jindru Štreita, jednoho z našich nejznámějších fotodokumentaristů. A on se mě ujal. Pomáhal jsem mu na jedné letní fotografické škole pro cizince - překládat a vyvolávat. Byla to škola i pro mě. Jindra se stal mým mentorem. To je takový vzkaz pro všechny, aby se nebáli oslovit svoje idoly. Jindra už v té době byl světoznámý umělec a udělal si na mě čas a hodně mně pomohl. Pak jsem se dostal na vysokou, na Institut tvůrčí fotografie. Bylo to fajn období. Už jenom to vystřízlivění, že člověk není na světě sám jediný fotograf a že spousta lidí fotí skvěle.
Ale jak muškaření vstoupilo do mého života, snažím se tyto svoje hlavní koníčky spojit. Takže fotím na svých výpravách, na závodech, co mám taky dělat, když musím 3 hodiny měřit…
Kde můžeme sledovat fotografie z tvých muškařských cest?
Na mém instagramu @igi_flyfish - budu rád za sledování a taky na stránkách www.muskarskezavody.cz. Ještě občas natočím nějaké video, spíš legračního charakteru a ty sdílím na YouTube na našem kanálu muskarskezavody.
Mnozí z nás Tě poznali právě na muškařských závodech. Jak dlouho již závodíš a co považuješ za své tři největší úspěchy?
Závodím 20 let. I když vlastně teď jsem s tím seknul, ale rád se nechám přemluvit, jako třeba letos Davidem Chlumským na Sázavského tlouště nebo Tebou na Rožmberský pohár.
Kdyby si měl výstižně třemi různými slovy charakterizovat proč vlastně na závody jezdíš a čím jsou pro tebe zajímavé a zábavné, jaká slova by to byla?
Napětí, zábava, kamarádi.
Co považuješ za nejvtipnější zážitek k muškařských závodů?
Často se nasměje s Lubošem.
V poslední době jsme se nejvíc nařehtali, když nám Petík Huček na Posledním poháru něco chtěl říct a my si z něj utahovali, ať nám to neříká, že to nechceme slyšet. A co myslíte? Stejně nám to řekl.
Taky nikdy nezapomenu na pohled naší oblíbené vietnamské servírky, když si Luboš objednal ke kachně s nudlemi tatarku. Ano, tatarku.
Taky kokršpanělý uši ve Strakonicích, noční grilovačku s Lubošem na Herbertově, na kterou nás pozvali MK Vinohrady a přitom už spali.
Accendino v Itálii, tanec na píseň Lokomotiva na MS na Slovensku…
Bylo toho spousta. A ještě bude.
A poslední otázka týkající se závodů je, na jaké řece nejraději závodíš a proč?
Svratka, domácí voda. Vltava, domácí voda;).
S Lubošem Rozou provozujete webové stránky a eshop www.muskarskezavody.cz . Jak dlouho tomu už je a co zajímavého na Vašich stránkách čtenáři najdou?
Ty jo, to si mě dostal. Musel jsem se podívat. První článek jsme publikovali 3. 3. 2011. Tzn. že příští rok máme 10 narozeniny. Zpočátku hlavní ambice našich stránek bylo vytvářet každý týden aktualizovaný transparentní žebříček. To jsme dělali téměř 7 let.
Přidali jsme k tomu články ze závodů, články z výprav… Navázali jsme na to další aktivity. Jako třeba eshop. Jsou nějaké další plány. Třeba si myslím, že je tu prostor pro recenze používaného vybavení atd.
Taky děláte každoročně Muškařské školy a vím, že jich máte za sebou opravdu hodně. Kolikátá škola se letos konala a kde? Kdy a kde se bude předběžně konat vaše škola v příštím roce?
Letos jsme pořádali v pořadí už 17. Muškařskou školu. Klasicky je pořádáme na Svratce. A taky termín je klasický - první víkend o prázdninách. Oba nás to s Lubošem baví. S našich klientů se stanou kamarádi. Častokrát jedou několikrát po sobě. Máme tam i repetenty, kteří u nás byli už tuším 7x. Že jo, Svaťo. Ne, že by to potřebovali, ale asi je jim s námi dobře.
A na závěr moje oblíbená otázka: kdyby jsi měl kouzelný prsten a mohl jsi ihned úplně cokoliv, co se týká rybaření změnit, co by to bylo? Fantazii se zde meze nekladou.
Ty jo, tak asi abychom měli více a větších ryb všude u nás v České republice. Vlastně jejich nedostatek je asi to, co nás dovedlo k závodnímu muškaření. Prostě jsme si nahradili napětí z chycení velké ryby, napětím z chycení co největšího počtu ryb. Na druhou stranu toto je jeden z faktorů, proč vedeme historickou tabulku v zisku medailí na MS a ME.
Ale upřímně, nedovedu si představit, že bych byl závodník třeba na Zélandu, kde můžu chytat ponorky.
A potom bych využil prsten k vypátrání viníka katastrofy na Bečvě.
Vojto, děkuji za pozvání k rozhovoru. Měj se krásně a těším se zase na setkání někde u vody.
Igi, já děkuji za tvůj čas a hlavně za tvůj osobní přínos českému muškaření!