Byl mrazivý únorový den, za okny mínus pět. Myšlenkami jsem se brodil v krásné řece a představoval si vlahý letní večer, kdy ryby sbírají jako o závod chrostíky všech velikostí a barev. Uprostřed tohoto snění jsem zčista jasna vypálil na mou přítelkyni Míšu: „Co kdybychom teď začali plánovat naši letošní dovolenou?“

Musím podotknout, že Míša je nerybář, ale má pro mého velkého koníčka pochopení. Oba jsme se tedy shodli na tom, že je neúnosné, abych o dovolené celý den rybařil, ale večerní rybolov mám samozřejmě povolen. Míša totiž ryby strašně ráda jí.

Co se týče lokace, shodli jsme se poměrně rychle - naším favoritem se stalo Švédsko. Při výběru sehrál roli i fakt, že jsme Švédsko navštívili již loni, ovšem tenkrát jsme cestu nenaplánovali příliš dobře. Pár chyb jsme udělali již na začátku. Vyjeli jsme na vlastní pěst, se stanem, bez map, prostě bez základní přípravy. Ztratili jsme příliš času přejížděním, balením stanu a ostatních věcí. Když jsme si pak chtěli pronajmout na pár nocí malou chatku, byly většinou obsazené nebo nesmírně drahé. Navíc jsme se nejdál dostali tak do jedné třetiny Švédska, která je oproti severnějším lokalitám ještě dosti „civilizovaná“. I tak jsme ale poznali, že švédská příroda je nádherná a že se do ní budeme chtít vrátit a důkladněji ji prozkoumat.

Po minulých zkušenostech byla nová strategie zvolena následovně:

1. Jet rovnou hodně na sever – minimálně 1000 km od Trelleborgu a výše. Toto kritérium bylo rovněž podpořeno faktem, že nejlepší švédské řeky se nacházejí až v severnější hornaté oblasti.

2. Zajistit si ubytování, trajekt, povolenky a příslušné informace přes cestovní kancelář. Volba v tomto směru byla jednoduchá – CK PEPA Zdenka Edelmanna. Tato kancelář se specializuje na Švédsko, navíc její renomé je u rybářské veřejnosti dobře známé.

3. Dokonalé vybavení a příprava. Nejdůležitější je oblečení a obuv – nepromokavé bundy, kalhoty a hlavně boty z materiálu Gore-TEX a jemu podobné. Dále pak trička a spodky z moiry nebo Cool max s co nejlepším odváděním potu.

4. Rybářské náčiní a výbava – kompletní vázací vybavení, pruty na streamrování, nymfu i na sucho, šňůry plovoucí, intermediální i potápivé.

Pak už nic nebránilo zajít do CK PEPA informovat se o možných lokacích. Co se týče Švédska, možností je opravdu hodně, ale když chcete ubytování pouze pro dvě osoby, výběr se zužuje. Nabízené chatky jsou většinou pro čtyři osoby a tomu odpovídá i cena. Po prozkoumání variant jsme proto zvolili dva po sobě následující týdenní pobyty – revír Tannas a revír Kittelfjall.

Rybářský revír Tannas

Revír Tannas se nachází zhruba 1000 km severně od Trelleborgu v hornaté oblasti a asi 50 km od norských hranic. Vrcholy hor zde dosahují kolem 1400 km nad mořem, ale krajina je tu ještě poměrně dobře přístupná, s množstvím silniček a lesních cest. Jako po celém Švédsku i zde je velké množství jezer a řek.

Ubytování jsme si zajistili ve dvoulůžkové chatě Buret, která patří panu Bergmanovi a jež je velice útulná. Jestliže bydlíte v některé z jeho chat, můžete si u něj obstarat povolenku na exkluzivní muškařský úsek řeky Tannan, který je dlouhý asi 4,5 km. Pan Bergman je totiž správcem tohoto revíru a ročně vydává jen omezené množství povolenek, a to pouze hostům ubytovaných u něj. Využil jsem této možnosti a zakoupil týdenní povolenku. Na české poměry je to záležitost poměrně drahá (3600,-Kč), ale rozhodně stojí za to.

Řeka Tannan měří v tomto úseku revíru na šířku cca 10 až 15 metrů. V horní části, od výtoku z jezera, je velmi proudná a s kaskádami, charakterem toku by se dala srovnat s Jizerou na jejím horním toku. Ve spodní části revíru přechází do lipanového pásma, s charakterem asi jako Vltava pod Vyšším Brodem. Rybí osádku tvoří pstruh obecný (forma jezerní i potoční), lipan, štika a síh.

Co se týče suché muškařiny, přijeli jsme bohužel až po masivním líhnutí májovek. Navíc tento týden před námi hustě pršelo a hladina řeky se zvedla asi o 40 cm. Ryby se stáhly a jejich sbírání bylo jen sporadické.

Rozhodl jsem se proto, že zkusím nejprve štěstí na štiky na dolním pásmu, kde, jak mi pan Bergman prozradil, je jich dost a nejsou zrovna vítané. Zkoušel jsem nejprve různé Zonkery a štikové streamery, ale nic z toho se nezdálo tím pravým. Moje vazačské umění štikových streamerů není pravděpodobně ještě dostatečně na výši. Nic jsem neulovil, podařilo se mi pouze dvě štiky, najeté v rákosí, vyplašit.

Druhý den jsem se rozhodl změnit taktiku a pokusil se o nějakého většího pstruha na horním pásmu. Tušil jsem, že bych konečně mohl přelstít nějakou tu premiérovou padesátku, po které všichni tak prahneme. Moje volba byla podpořena faktem, že mi pan Bergman ukázal úlovkové lístky skupiny Moraváků z Ostravy, která tu byla přede mnou. Zjistil jsem rovněž, že míra pstruhů a lipanů je 35 cm, štika a síh na tomto revíru míru nemají. Povoleno je ponechat si maximálně 5 ks lososovitých ryb týdně, z nichž pouze jedna může měřit přes 50 cm. Na toto téma si pan Bergman postesknul, že právě ona skupina Moraváků si v tomto ohledu nepočínala příliš dobře.

V jedné části na horním toku revíru je řeka přehrazená a vytváří menší nádrž o hloubce do 4 m. Rozhodl jsem se zabrodit ke vtoku. Tušil jsem zde nějakého pěkného pstruha, nenápadně číhajícího za kamenem na svou potravu. Jako náčiní jsem zvolil streamerový prut 9,6 stopy, AFTMA 6 a potápivou šňůru (číslo potápivosti 3), návazec 0,18 mm, dlouhý 3 m. Co se týče volby streameru, všiml jsem si, že voda je mírně rašeliništní, tzn. rezavá až černá. Rovněž jsem byl informován, že v jezeře, z kterého Tannan vytéká, se vyskytují též siveni alpští. Rozhodl jsem se proto pro Apetizera z oranžového Marabu, s černým tělíčkem ze šenylky a kroužkovaného zlatou holografickou lametkou, vše vázáno na TMC č. 8 (viz obrázek). Jak se později ukázalo, tento streamer byl v tomto loveckém terénu absolutně nepřekonatelný.

Netrvalo dlouho a již na třetí nához jsem ucítil prudké škubnutí šňůrou, přisekl jsem a nestačil se divit. Vysoko vyskočil pstruh, zbarvený téměř do hněda. Ani jsem si netroufal odhadnout jeho velikost, neboť takový exemplář jsem ještě na svém prutu neměl.

 

Následoval okamžitý výpad a já jen odmotával šňůru z navijáku. Štěstí však nebylo na straně pstruha, který díky této malé přehradě neměl výhodu v proudu. Začali jsme se přetahovat. Nejvíce jsem se bál jeho výskoku, neboť si dobře pamatuji, jak jsem na „chyť a pusť“ pod Rožmberkem zdolal vždy jen jednoho z pěti zaseklých duháků.

 

Tentokrát to však dopadlo jinak. Již žádný pstruhův výskok nenásledoval a po pár minutách jsem si již mohl připravovat podběrák. Ryba v síťce byla krásný 43 cm potočák nádherně tmavé barvy, rozhodně pocházející z přirozeného výtěru v této řece (viz obrázek).

Bohužel po tomto úlovku již žádný jiný záběr nenásledoval, a tak jsem se rozhodl zamířit přímo na horní část řeky, od výtoku z jezera po proudu dolů. Přímo pod výtokem z jezera se nachází malé „vývařiště“. Voda zde divoce vře a pokračuje silným proudem dolů, což se mi zdálo jako velmi zajímavé místo, i když jsem samozřejmě pochyboval, zda na tomto dobře přístupném místě, kam se dá zajet autem, budou vůbec nějaké ryby – a zvláště ty trofejní.

Hned druhý nához mne však vyvedl z omylu. Prutem zalomcovalo prudké škubnutí a silný tah na konci šňůry. Streamer držel a i tentokrát nenásledoval žádný výskok. Najednou se však ryba rozjela a zamířila po proudu dolů. Nedokázal jsem ji žádným způsobem zastavit. Vymotával jsem šňůru z navijáku a snažil se rybu dohnat rychlým broděním při kraji řeky. V představách se mi jako sen zjevila moje první padesátka a náhle se mi začaly chvět ruce. Stále jsem díky vířícímu kotli pořádně nevěděl, kde ryba je. Z ničeho nic tah zeslábnul. Pomyslel jsem si – je v háji. Rychle jsem stáhnul šňůru a tu jsem opět pocítil silný tah. Stahoval jsem pořád více a více a najednou jsem rybu zahlédl. Stříbrné tělo zajelo na mělčí vodu. Losos – napadlo mě v první chvíli, pak jsem si však uvědomil, že tato ryba se zde nevyskytuje. Ať je to co je, nesmím jí dát šanci ujet znovu do proudu, napadlo mě.

Brození však bylo čím dál obtížnější a při tomto stavu vody se moje šance na zdolání takové ryby v proudu zmenšovala. Následoval riskantní krok. Zdálo se mi, že je ryba trochu znavená, a tak jsem stáhl šňůru a snažil se mít rybu na dosah. Konečně jsem ji přemohl a dostal ji do podběráku. Jako by jí teprve teď došlo, že boj prohrála, a snažila se z něj za každou cenu dostat. Dívám se na nádherného pstruha 45 cm dlouhého, tělo třpytivě stříbrné a poměrně vysoké. Mám pocit, že je to úplně jiná ryba, než kterou jsem chytil před necelou hodinou. Zdá se mi, že je to jezerák, i když jsem před tím dosud žádného neviděl. Ten obrovský rozdíl mezi ulovenými rybami je patrný na první pohled (viz foto). Musel se dostat s větší vodou z jezera dolů a tento fakt mi později potvrzuje i pan Bergman.

V dalších dnech se mi poštěstilo ulovit ještě tři takové pstruhy, v délce 44, 47 a 49 cm. Vždy se jednalo o jezerní formu a všechny jsem je vrátil zpět vodě. Neznám při rybaření lepší pohled než na to, jak pomalu odplouvá téměř půlmetrové torpédo.

A zde je malá rekapitulace týdenního chytání na muškařském úseku na řece Tannan:

Pstruh – je zde asi nejvíce zastoupenou rybou. Kromě výše zmíněných kusů jsem chytil ještě dva kolem 35 cm a velké množství do 30 cm. Poměrně úspěšný jsem byl na mokrou mouchu – Royal Coachman háčku č. 8, na sucho pak s chrostíkem ze CDC s olivovým tělíčkem s flashi. Začátkem července se zde pak masivně vyskytují májovky (Ephemera Danica).

Lipan – lipanový úsek je na tomto revíru poměrně krátký (asi 800 m), ale vyskytují se zde i kusy přes 50 cm. Jeden takový byl chycen těsně před mým příjezdem. Já jsem lovil lipany jen jedno odpoledne a chytil jsem velké množství malých jedinců do 20 cm, což svědčí o dobrém přirozeném výtěru na této řece. Jen dva lipani mohli mít kolem 30 cm. Většinou jsem uspěl na českého bobeše oranžové barvy se zlatým kroužkováním a černou hlavou. Dobře účinkoval i goldhead s oranžovými štěty i nožičkami, černé tělíčko kroužkované zlatou holografickou lametou.

Štiku ani síha se mi ulovit nepodařilo.

Souhrnem tedy mohu říci, že i když jsem se padesátky nedočkal, tento revír i tak předčil všechna má očekávání. Ryby zde jsou velké a při troše umu se dají přelstít. Nemohu si však odpustit malou prosbu. Berte si i z této vody jen tolik, kolik neuškodí řece. Na tomto revíru je přirozený výtěr, a tudíž zmizí-li z této vody velké matečné ryby, bude to tu vypadat stejně jako na našich řekách po masivním „vybíjení“ na Ohři, Vltavě a jinde. Můžete se mnou sice polemizovat, že komerční rybolov musí počítat s takovými ztrátami, a proto je dosazování ryb nezbytné. Já jsem ale přesvědčen, že nabitý mrazák k muškaření prostě nepatří. I proto se mi zdá názor pana Bergmana o nezbytnosti snížení týdenního povoleného množství ponechaných ryb na tomto revíru z 5 ks na cca 2 kusy více než rozumný.

A ještě jednu poznámku na závěr. Moc se mi líbil způsob, jakým pan Bergman pečuje o svůj revír a nejen o něj. Vykonává funkci obdobnou rybářské stráži u nás. Nejprve vás podrobně seznámí s revírem (dostanete malou mapu) a pravidly (mezi něž patří též vyplňování úlovkového lístku, včetně ryb puštěných zpět), pak vás naloží do svého auta a celý revír vám podrobně ukáže. Poradí rovněž, kde se jaké ryby vyskytují. Jelikož i zde se vyskytují případy pytláctví, požádá vás, abyste jej v případě, že uvidíte nějaké podezřelé osoby či auta, informovali. Samozřejmé jsou jeho obchůzky kolem řeky. Jsem přesvědčen, že takovýto způsob péče by fungoval i u nás. Rybářů by se jistě našlo hodně. Škoda jen, že většina MO má k takovému správcovství poměrně daleko.