Přišel, viděl, zvítězil! Ano, tak by se dal nazvat příběh Honzy Mikšovského, který již třetí den své rybářské dovolené v Anglii ulovil rybu, jakou většina Angličanů nechytí za celý život.
Třetí den naší každoroční pravidelné rybařské výpravy, tentokráte po anglických jezerech, měl za cíl nádrž Eyebrook. Tato přehrada leží asi 60 km jihovýchodně od Nottinghamu a muškaří se na ní od roku 1943, kdy prvními muškaři byli váleční piloti RAF ze 617 Sqadrony Lancaster Bombers.
Muškaření je na Eyebrooku jediný povolený způsob lovu. Vlastníkem a hospodářem na této 400 akrů velké nádrži je společnost Corby Water Company, dceřiná společnost ocelářské firmy Corus (dříve British Steel). Ta se stará o zarybnění pstruhem duhovým, potočním a od loňska i tzv. modrým pstruhem, přičemž počet vysazovaných ryb se pohybuje kolem 27 500 ks ročně. Modrý pstruh je zvláštní druh pstruha duhového. Zajímavá je také váha vysazovaných ryb, a to od 0,5 kg až po 4,5 kg, převedeno zhruba na míru od 35 cm do 70 cm. Jelikož ale pstruh potoční je zde v menšině, budete zdvořile požádán hospodářem vrátit jej zpět vodě.
A teď už k samotné výpravě. Ráno jsme rychle posnídali a vrhli se na vázání jezerních mušek. V březnovém čísle časopisu Trout Fisherman jsme objevili pěkný článek o chytání na Eyebrooku i s fotkami používaných mušek. Já jsem vázal olivového pakomára (Olive Buzzer), Rudou tajnou zbraň (Red Secret Weapon) a olivové šídlo (Olive Damsel). Áda s Muddlerem vázali ďáblíky (Daiwl Bach). K vodě jsme tudíž vyrazili řádně vyzbrojeni, mající v krabičkách rovněž suché chrostíky, jepice a nymfy (zaječí ouško – Hear’s ear, bažantí ocásek - Pheasant Tail, atd).
K nádrži jsme dorazili kolem 14. hodiny, a tak jsme si vzali večerní povolenku za 8 GBP, která platila od 15.00 hodin. Rovněž jsme se zeptali správce, jestli je lepší lovit ze břehu či z lodi a zdali by nám doporučil místo k rybolovu. Po jeho odpovědi, že šance na úlovek je zhruba stejná ze břehu i z lodi, jsme zamířili na levý břeh od hráze. Rovněž nám v podstatě poradil mušky, které jsme vázali dopoledne. S brozením nebyl problém, protože hloubka vody se zvyšovala postupně a hloubka 1 metr byla přibližně 5-8 m od břehu. To umožňovalo dobré házení bez vázek na stromě a počet místních muškařů na správcem jmenovaném místě dával tušit, že nemusíme být bez šance.
Začal jsem s intermediální šnůrou, na přívěsu olivového pakomára a na konci olivové šídlo. Již předchozí den na přehradě Thornton jsem si vyzkoušel, že nejlepší je pomalé, ale kontinuální stahování šnůry (žádné rychlé pocukávání). Asi po 15 minutách přišel první záběr. Duhák odhadem 35 cm dvakrát vyskočil nad hladinu, ale mého háčku bez protihrotu, na němž bylo olivové šídlo, se mu zbavit nepodařilo.
Hned nás zajímalo, jaký bude obsah žaludku. Byl téměř poloprázdný, neboť se očividně jednalo o právě vysazenou rybu, nicméně několik rozenců pakomárů jsme našli. Po této rybě jako když utne. Po dvou hodinách marného házení a stahování šňůry a vyzkoušení různých mušek se přihnala bouřka s pěknou průtrží mračen. Sedli jsme si do trávy a pozorovali blesky, jak prořezávaly oblohu doprovázeny mohutným hromobitím. Asi po půl hodině se déšť utišil a my jsme pozorovali, jak vypudil z trávy chrostíky skořicové barvy. Najednou jich bylo okolo nás jak máku. I ryby jakoby se probudily k životu a na hladině se začaly tu a tam objevovat kroužky. Chrostíků si však moc nevšímaly.
Vyměnil jsem šídlo za Rudou tajnou zbraň a intermídku nahradil plovoucí torpédovou šňůrou. Čekal jsem, že ryby půjdou navečer blíže k hladině, ale na nějaký mohutný sběr z hladiny to nevypadalo. Spíše jsem odhadoval, že ryby budou sbírat potravu těsně pod povrchem, maximálně do půl metru pod hladinou. Návazec jsem zvolil raději delší, kolem 6 metrů o průměru 0,20 mm (4,2 kg), a přívěs jsem umístil v půli návazce, aby nebyl příliš blízko koncové mušce (může to v čisté vodě rybu vyrušit). Na přívěsu jsem stále věřil v olivového pakomára, jehož rozence jsem zpozoroval na hladině.
Asi po hodině bez záběru přecházím na původní místo, kde jsem odpoledne začínal a kde jsem taky ulovil mou první rybu. Náhle cítím prudké škubnutí a okamžitý výpad. Podle tahu odhaduji na větší rybu. Po krátkém souboji se mi ji daří přivést do podběráku. Je to duhák asi 36-38 cm a z tlamy mu kouká olivový pakomár. Pouštím rybu zpět a znovu se pokouším o delší hody. Technika házení je mizerná, a dobrý hod je tak každý druhý. Zkouším i hod s dvojitým zatažením, ale stále je to spíš trápení.
Mám štěstí, protože se ryby k večeru odvažují blíže ke břehu. Po chvíli opět cítím to příjemné cuknutí šnůrou. Tentokrát musím povolit více. Ryba si vynucuje více šňůry a udržet ji nakrátko nelze. Vypadá to na trochu větší kus a tak je boj více rovnocenný. Konečně se mi ji daří unavit. Opět duhák, tentokrát míra ukazuje 47 cm a pro změnu vzala Rudou tajnou zbraň. Kluci jsou zatím bez záběru, tak je rychle volám k sobě, protože zde očividně ryby jsou, a to je hlavní.
Je již kolem deváté a Áda má čtyři duháky a Muddler také jednoho, přičemž o další dva přišli. Opravdu zlaté místo. Moc času nezbývá, a tak se pokouším ještě o jednoho duháka. Najednou přesně před sebou vidím velký rybí hřbet, jak se opět noří pod hladinu. Přesně v tom směru stahuji osmičkovým pohybem svou šňůru. Během vteřiny přichází mohutné trhnutí a okamžitý výpad. Ani ne za další tři čtyři vteřiny jsem na backingu a není pochyb, že to bude pěkný kus. Prut ohnutý jako luk a hlavou se mi honí - jen aby to háček č. 10 a návazec vydržel. Volám na Ádu, že budu určitě potřebovat pomoc s podebíráním. Věci nabírají dramatický spád, na šňůře se mi z nepochopitelných důvodů objevuje uzel, který jen stěží jde přes očka. Pravděpodobně vznikl, když jsem předtím neopatrně navíjel šňůru.
Koncentrován na opatrné stahování jsem přehlédl, jak obrovské torpédo dvakrát vyskočilo nad hladinu odhadem 40-50 m od nás. Asi by mne zamrazilo ještě víc. Nastává pro mne nekonečná přetahovaná. V duchu si říkám, že takovou rybu asi nikdy nemůžu dostat ke břehu. Při každém výpadu je neudržitelná a pracně stažená šňůra je opět mimo očka a růžový backing svítí na hladině. Kolik ho tam ještě zbývá? Asi po 15 minutách odpor viditelně slábne a konečně dostávám rybu blíže ke břehu. Daří se mi ji držet blízko nás, o další výpad už se nepokouší. Když ji Áda poprvé vidí zblízka, je mu jasné, že podběrák je lehce poddimenzován. Opět mi zatrnulo, první pokus o podebrání se nedaří a na vině není ani Ádova neschopnost, ani rybí šikovnost v pravý čas uniknout. Prostě se tam nemůže celá vejít. Druhý pokus je už úspěšný, ale ocas kouká značnou měrou z podběráku ven. Honem s ní na břeh. Nestačím se divit - na břehu leží krásný duhák úctyhodných rozměrů, míra ukazuje 73 cm. Ještě se mi klepou kolena. Kolik může asi vážit?
Je již kolem půl desaté a začíná se stmívat. Spěcháme autem do rybářské chaty obrovskou rybu zvážit, neboť kolem 22. hodiny se chata zavírá. Správcová chaty je již na odchodu, ale když vidí můj úlovek, tak se s námi vrací, odmyká chatu a já pokládám rybu na váhu. Váha ukazuje 11 liber, 2 a 1/4 unce, na naše míry přibližně 5,5 kg. Pak následuje fotografování s úlovkem a vyplňování formuláře do časopisu Trout Fisherman, aby ryba mohla být oficiálně přijmuta do soutěže o úlovek měsíce. Byla ulovena na můj objev výpravy, Rudou tajnou zbraň.
Do Nottinghamu se vracíme po půlnoci. Unaveni, ale s fantastickým zážitkem a s očekáváním, co nám přinesou další dny a nádrže.
Pozn. hlavního podběrače: Kozel zapomněl zdůraznit, že se nejednalo o čerstvě vysazenou rybu. Ryba již přežila v nádrži minimálně jednu zimu, což úlovek činí o to cennější.
