Hned na úvod si dovolím upozornit ty, kteří očekávají, že následující řádky se budou hemžit zmínkami o trofejních rybách, že budou nejspíš zklamáni. Po pravdě řečeno ani já sám jsem takové očekávání před odjezdem neměl. Muškaření jsem naplánoval jen jakýsi doplněk pobytu, vědom si toho, že to bude výprava poznávací nikoli přímo lovecká.

V Itálii jsem nikdy předtím nemuškařil a tak jsem velmi ocenil rady p. ing. Axamita, od jehož cestovní kanceláře jsem pobyt ve Val di Sole objednal. Současně s poukazem k pobytu byly v deskách instrukce, kde pořídit rybářský lístek a kde povolenku.

Val di Sole, v překladu Slunečné údolí, se nachází v severní části italských Alp, asi 80km západně od Bolzana. Rovněž nedaleko je známé lyžařské středisko Madonna di Campiglio. Ubytovali jsme se v dvoulůžkovém apartmánu v rezidenci Marilleva 900m.n.m. Apartmán o 24m2 nám bohatě stačil a velký balkon výborně posloužil pro naše horská kola. Jídelní stůl, na němž se výborně vázalo i popíjelo výtečné Chianti, jsem též ocenil. V asi 1km vzdálené Mezzaně, známé kvůli pořádání světového poháru ve vodním slalomu, se nachází příjemný krámek s potravinami, obchody a několik restaurací. Těm, kteří chtějí ochutnat něco opravdu italského doporučuji místní chlazené tortellini, parmskou šunku a pršut, červené i bílé víno a čerstvý sýr . Platit se dá kreditní kartou.

Kromě muškařských možností nabízí Marilleva minigolf, půjčovnu horských kol, tenisové kurty. Bohužel lanovka z Marillevy na Monte Vigo (2180mnm) nefungovala a tak pokud nechcete dobývat nejvyšší vrcholy pěšky, musíte do Madonny di Campiglio (1522mnm). Odtud Vás kabina vyveze až na Riffugio Stoppani (2442mnm), z kterého vede pěkná okružní stezka zpět do Madonny di C. Výlet trvá kolem 5 hodin.

Více se o střediscích a rybaření se můžete dočíst na příslušných webových stránkách Val di Sole. Další užitečné informace můžete najít na serveru regionu Trentino, ve kterém se Val di Sole nachází.

Nyní již konečně o rybách . K muškaření v Itálii potřebujete podobné oprávnění jako u nás tj. rybářský lístek a povolenku. Rybářský lístek (Licenza di Pesca) se obstarává na městském úřadě, na odboru lesního a vodního hospodářství. To znamená, že se nachází pouze ve větším městečku a je nutné přijít v úřední hodiny. Nejprve si však kupte v trafice dva kolky (Marca di Bollo), každý za 10,33 Euro. Jeden přijde na žádost a jeden do rybářského lístku. Na rozdíl od nás, platnost rybářského lístku je neomezená. Povolenky se vydávají vždy na určitou oblast (Zona di Pesca), např Val di Sole. Povolenku lze koupit v restauracích nebo na určitých místech. V každé informační kanceláři Vám dobře poradí. Její cena je region od regionu různá, ve Val di Sole je to 12,50 Euro na den. Na povolence jsou vyznačeny revíry, na které platí a místní rybářský řád..

Ze začátku jsem se rozhodl prozkoumat místní jezera. Je nutné si předem uvědomit, že v horských jezerech ryby nedorůstají velkých velikostí, většinou max. 40cm. První na mém seznamu bylo Lago Pian Palú (1830mnm). K němu vede malá silnička, ale poslední 1 km musíte pěšky, což Vám při cestě do kopce zabere asi 30min. Poté spatříte krásné jezero s kalcitovou vodou a délkou cca 2 km. Kolem jezera vede příjemná stezka a dá se celé obejít. Jezero bylo upuštěné, kvůli opravě hráze. Jelikož žádný sběr z hladiny jsem nepozoroval, zvolil jsem potápivou šňůru a lury. Nejvíc se osvědčila bílá z marabou a flashové šenylky. Zvolil jsem místo, kde přitékal malý postranní potok. Asi po dvaceti minutách jsem měl první záběr a prvního duháka kolem 30 cm. Po něm následovali ještě tři podobně velké ryby. Jednalo se o vysazené ryby a tak mě výsledek moc neuspokojil. Doufal jsem v nějakého přírodního pstruha.

Na druhý den jsem vybral jezero menší s křišťálově čistou vodou a s přírodní rybou. Lago dei Caprioli je níže položeno(1381mnm) a je dostupné po silnici. Rovněž turistický ruch je zde větší. Pod kameny jsem nalezl mnoho larev pakomárů a jepic(čeleď Heptageniidae). Opět jsem se vydal k místu, kde přitéká lesní potok. Ryby se však evidentně pohybovali spíše uprostřed jezera a tak bylo zapotřebí delších hodů. Zvolil jsem intermediální šňůru a dva pakomáry na návazci. Těžšího na konec a lehčího na příves. Asi po půlhodině přišel první záběr, avšak po několika vteřinách jsem rybu ztratil. Totéž se opakovalo ještě dvakrát, nikdy se mi nepodařilo ji zaseknout. Dodnes netuším proč tomu tak bylo, nejspíš rybí opatrnost. Tak jsem zůstal ten den bez ryby.

Jelikož další jezera v oblasti nebyla moc dostupná, rozhodl jsem se napříště pro řeku či spíše horský potok Meledrio, který se v Dimaru vlévá do řeky Noce. Na pohled vypadal opravdu úchvatně, čistá voda, mnoho tůní za kameny, neustále proudící voda. Výsledek ale odpovídal mrtvé vodě. Velice těžká muškařina a ani jediný záběr. Ve vodě jsem spatřil asi jen dva pstruhy o velikosti do 15cm. Až později jsem zjistil, že asi kilometr po proudu je 3m vodopád zabraňující pstruhům tah z řeky Noce.

Poslední den vyhrazený muškaření jsem se rozhodl strávit na řece Sarca, která již patří do jiného údolí. Povolenku jsem pořídil v Pinzolu a jel autem dále po toku. Sarca v těchto místech má ještě poměrně málo vody. Muškařit jsem začal až u Stenica, kde je Sarca sevřená do krásného kaňonu. Voda byla křišťálově čistá, s četnými proudy, tůněmi a překážkami. Začal jsem klasickou českou nymfou, protože na povrchu jsem žádnou aktivitu nepozoroval. Asi po čtvrthodině jsem měl prvního lipana kolem 25cm. Pak přišel ještě jeden o něco menší ale to bylo na dlouhou dobu vše. Opět jsem říkal, jak je to možné, že tak krásná řeka a tak málo ryb. Vysvětlení mne napadlo poté, co jsem u břehu objevil dvě utržené třpytky a vlasec se splávkem, olůvkem a háčkem. Připomnělo mi to krásné řeky severního Švédska, které vypadaly podobně v místech, kde se lovilo na červa.

I přesto, že rybářsky mne tato výprava neuchvátila, musím přiznat, že víceméně naplnila mé očekávání. Krásné scenérie, krásné řeky a jezera , zasněžené vrcholky hor. Můj malý úspěch byl určitě ovlivněn dvěma faktory. Tato dovolená nebyla čistě muškařská a tak čas strávený muškařením a průzkumem asi odpovídal výsledku. Za druhé, jakýkoli dobře dostupný revír je "vypleněn" červaři a plechaři. V Itálii totiž nedělají rozdíl mezi pstruhovými a mimopstruhovými vodami.