Pozn. redakce: Tento článek byl napsán jako reakce na příspěvek Lov perlínů a okounů na umělou mušku.

Konečně se někdo ozval a oslovil toto zajímave téma. Sám jsem nechtěl začínat, protože jsem již často sklidil výsměch od mých rybařících kolegů, když jsem cíleně lovil na bílou rybu muškařským náčiním. Označení jako je vyhladovělý pstruhař apod. je málo proti tomu, co jsem si někdy musel vyslechnout.

Vše vzniklo zcela nevinně asi tak před třemi lety, kdy jsem začínal muškařit. Bylo to v době, kdy jsem mušky, streamry, nymfy atd. věšel na okolní stromy, keře a trávu – nejhorší je lebeda. Jednoho takového dne jsem se učil házet na Gigantu u Pardubic. Měl jsem navazaného těžkého šedivého blešivce se sotva znatelným červeným pruhem. Nikdo mi nikdy nic neukázal, nikdo mi nepomohl a tak mi nezbylo nic jiného, než se učit sám a neustále jen zašmodrchávat šňůru, švihat se do hlavy, ohrožovat sedící kolegy a koupající, kteří se náramně bavili.

Při jednom z těch častých pokusů, rozmotat šňůru, jsem mého blešivce zřejmě dostal někam blízko dna a protože jsem se věnoval všem těm mašlím a smyčkám, které se bez jakéhokoliv cizího zapřičiněni tam mohou vyskytnout, nemohl jsem tu zatracenou sňůru z ničehož nic vytáhnout z vody.

Zase jsem zůstal viset, blesklo mi hlavou. A v tom okamžiku, kdy jsem se chtěl rozhodnout, zda přetrhnout návazec a pokusit se šňůru nějak uvolnit, nebo všechno včetně prutu, navijáku a povolenky hodit do Gigantu a jít na pivo, jsem zjistil, ze mi šňůra ujíždí. Ne rovně a pryč, nýbrž nějak tak sem a tam, rychleji, pomaleji, zkušení muškaři to znají – na druhém konci těch již vyřešených chuchvalců byla ryba. Vytáhl jsem asi tak 40ti centimetrového cejna. Koukal jsem na něj jako na zjeveni.

Později jsem si řekl ale proč by ne a začal se soustředit na bílou rybu. Jsem Pardubák jako autor předešlého článku, bydlím v Hradci a mám to blíž k písákům a slepým ramenům než někam na pstruhovku. Někdy si zajedu jen tak na hodinu si zachytat a opravdu se soustředím na bílou rybu. Mimo zmíněné perlíny, se dají chytat plotice, líni, cejni, kapři a tloušti. Dokonce vše i na suchou mušku.

Okoun se samozřejme splete a bere i při pstruhaření, avšak dá se také chytat cíleně. Ale do této kategorie nepatří, je to dravec a ne bílá ryba. 27 ks okounů pak při jeho příslovečné nenažranosti není žádná vzácnost (Orlice mimopstruhová), pokud se na něj soustředíme.

Samotná bílá ryba vyžaduje hodně trpělivosti, jinou taktiku, hodně pozorování a zkoumání vody. Někdy prošmajdám a pročumím celou hodinu a jen dvakrát, třikrát nahodím. Je nutné skrývat se a to vyžaduje naučit se valivý hod. K vodě se musí přijít brzo ráno, nebo navečer a plížit se po břehu jako Vinetou. Jen tak nahazovat do ztracena někam do vody s nadějí, že někde támhle by mohla být ryba, má stejný účinek jako ta lebeda za zády na svahu, kterou mi tam někdo vysadil ze zlomyslnosti.

Kapr není dravec a žije částečně v kalných vodách. Známe jeho ocumlávání návnady. Ochutnává, co by mohl sežrat, někdy svou potravu nevidí a přitom se řídí čichem. Přesto občas nepohrdne živým soustem a tím jsou právě blešivci, patentky a larvy. Nemusím dodávat, že si i sebere nějakou tu mušku nebo do vody spadlý hmyz z hladiny.

Tloušť, jesen a proudník jsou naopak velmi vděčné ryby pro suchou mušku. Schovat se za keřem a na hladinu spouštět napodobeninu konipase a imitovat pokusy živého hmyzu, který chce vyskočit z vody, je sportovní zábava.

Někdy si zajdu na místo, kde seděl kaprař a po sledování, na co chytal, nebo čím navnadil, mohu téměř se stoprocentní jistotou očekávat záběr. Když chytal např. na kukuřici, navážu něco žlutého a tak pod. Kapři se na tomto místě pasou a berou bez rozmyšlení vše, co prostřený stůl dá.

Na kapry jsou účinné červené nymfy goldkopf, samozřejmě patentky. Rybu je třeba vidět, kde stojí. Pak nahodit ze strany, aby kapr zahlédl návnadu. Zato patentky se jakoby „vztekají“, když se vyplaví z bahna, tento pohyb je třeba napodobit a škubat s nimi nad dnem. Znovu platí – musíme vědět, že tam ti kapři jsou!

V okamžiku, kdy máte záběr, neprat se s ním, kapr si nejdříve zatočí několik čestných kol, nechte ho táhnout do lehce zabržděné šňůry, on se určitě zastaví a bude chvíli vyčkávat. V tomto okamžiku pomůže něco nelogického, povolíme mu a přestaneme se s ním přetahovat. Kapr si zřejmě myslí, to bylo vše a plave pomalu zpět. Navíjíme uvolněnou šňůru, kapr si to za chvíli rozmyslí a začne znovu zdrhat. Trpělivost, kontakt s rybou a plovoucí šňůra a minimálně 18 mm návazec pomohou k úspěchu.

S potápivou šňůrou zůstanete viset v rostlinách nebo rákosí. Zkuste si to poprat se s línem, který zdrhnul mezi lekníny s ponořenou šňůrou.

Pokud se cejni „pasou na dně“, tzn. ze vidíme jen ocasy nad mraky zvířeného bahna, pak je opravdu lepši jít na to pivo. Ale po tření, dámy a pánové rybáři, to je pak posvícení – 16 cejnů na Labi na nymfu - to už je panečku nádhera. Anebo dvoukilového kapra na šestnáctce návazci, to je tanec svatého Víta a nic pro rybáře se srdeční vadou, ale něco pro třímetrový prut a nejméně 100 m backing.

V každém případě je muškaření na bílou rybu zajímavé a vzrušující téma, kterému bychom se mohli častěji věnovat i na tomto zdařilém serveru. A neřikejte mi, že jsem vyhladovělý pstruhař!

V každém případě se stále považuji za začátečníka a sbírám zkušenosti. O ty mé vlastní se rád podělím.

V jiných zemích se muškařením na bílou rybu již dost rybářů zabývá. Svědčí o tom příspěvky na německém serveru www.fliegenfischen-forum.de, nebo knížky jako je „Neues Fliegenfischen auf Doebel, Rotauge, Karpfen und Co“ (Nové muškaření na tlouště, plotice, kapry a spol.) od Hermanna Kliera.